Amazed

Tento týden se mi zdál sen, ve kterém vystupoval Gordon Ramsay. Byl děsně sprostej a říkal mi něco ve smyslu "What the f**** is going on?!" Pár dní jsem přemýšlela, jak bych si tento sen měla vyložit a pak mě to trklo - Gordon na mě řval, protože jsem dočista zapomněla napsat report o své nedávné návštěvě v Maze! O české výspě pekelného šéfkuchaře bylo napsáno nemálo recenzí, od veskrze pozitivních po ty s výhradami. Mé první setkání s Maze proběhlo na Prague food festivalu, tak jsem byla zvědavá, co mě čeká přímo v restauraci.

Do "bludiště" se dostanete přes vstupní halu hotelu Hilton Prague Old Town. Restaurace je po designové stránce chladně perfektní a působí jako velká otevřená jídelna. Na metalický strop jsem si musela chvíli zvykat, stejně tak jako na pro mě trochu rušivé světlo z hotelové haly (byli jsme tam večer, přes den to možná působí jinak).

Z jídelního lístku jsme jednomyslně zvolili večerní degustační menu, které čítá 7 chodů a stojí bezmála 1800 Kč.

Prvním chodem dušené králičí stehýnko, jež bylo nemilosrdně zalito jemnou krémovou polévkou z bílé cibule.



K polévce bylo podáváno pečivo, ovšem ne jen tak ledajaké - cibulová brioška ve tvaru malého hříbku s cibulovým máslem. Kdyby takovéto hříbky rostly v lese, tak snad začnu chodit na houby (na houby nechodím, protože vždycky houby najdu).



V Maze si s prezentací jídel umí opravdu vyhrát. Následující chod ve mě svou podobou evokoval elegantní dámu, skrývající se před slunečními paprsky pod nazdobeným elegantním kloboučkem. Ve skutečnosti se jednalo o marinované plátky červené řepy s piniovými oříšky, jemným sýrem Sairass (sýr typu ricotta) a dresingem z Cabernetu Sauvignon. Červená řepa v této kombinaci je neodolatelná (recept k nalezení zde).



Sérii hlavních chodů zahájila delikátní pečená křepelka s pistáciovým karamelem a nakládaným baklažánem.



Pečený losos s dušenými artyčoky, plátky chorizo klobásky a aioli omáčkou představoval paletu výrazných a aromatických chutí a navíc mě totálně uchvátila litinová pánvička, ve které byl podáván. Byla jsem v pokušení si ji odnést, ale asi by to neprošlo...



...a myslím, že zmizelého pekáčku, v němž nám bylo přineseno jehněčí, by si všimli zrovna tak :-) Křehké šťavnaté plátky masa doplňovala glazírovaná zelenina a těstoviny tagliatelle - jednoduchá, ale chuťově vyvážená kombinace.




Na závěr nás čekala dvojice dezertů. Z podmáslí připravená panna cotta se sladkými lesními plody a jogurtovým sorbetem....



...a na závěr hrátky s tepelnými kontrasty v podobě horkého rýžového pudinku s malinovým překvapením uvnitř a smetanové malinové zmrzliny.



Co říct závěrem? Až na své subjektivní výhrady k interiéru musím říct, že mě Maze velmi příjemně překvapilo a určitě do něj ráda znovu zabloudím.

P.S. for G.R. : Review done.

Oranžový přírůstek

S kuchyní to mám podobně jako se šatníkem. Často mě přepadne záchvat obojí přeorganizovávat, vylepšovat a vybavovat novými kousky. Kuchyň ovšem doplácí na mou permanentní neschopnost dotáhnout některé věci do konce (už dva a čtvrt roku si říkám, že konečně vymaluju a nainstaluji stropní svítidlo, ale skutek utek). Co se vybavování novými kousky týče, tak jsem na tom (snad) trošku lépe.

Zjistila jsem, že se mám v tomhle podzimně-zimním počasí tendenci obklopovat se věcmi teplých barev (namátkou vrcholící obsese dýněmi hokkaidó, oranžové květiny atp.). Možná i proto jsem si tento týden udělala radost něčím, co mi v kuchyni doposavad chybělo: čtveřicí oranžových ramekinů Le Creuset, po kterých už jsem dlouho pošilhávala v obchodě La Vecchia Bottega.




Ramekin je šikovná ohnivzdorná mistička povětšinou z kameniny, určená především k zapékání, pečení a následnému servírování rozličných pokrmů. Ve francouzštině slovo ramequin označuje druh sýra (z kravského mléka), ze kterého připravuje se z něj stejnojmenný pokrm (taková ramequinová fondue).

Poté, co ještě zabalené ramekiny přežily zásah kocoura, který se je snažil shodit ze stolu (naštěstí pád ztlumila židle), čekal je křest ohněm v podobě přípravy velmi pozdní nedělní snídaně. Základ mého domácího víkendového brunche tvoří obvykle vajíčka na různé způsoby, tak mám do zásoby jeden nový - vajíčko v ramekinu. Záležitost je to velmi jednoduchá - ramekin vystelete pochutinami dle libosti (slanina, šunka, sýr..), přidáte tam vajíčko, osolíte, opepříte a šup s tím do trouby. Necháte chvíli zapéct a následně můžete podávat buď přímo v ramekinu nebo vyklepnuté na talíř (jde to vcelku bez potíží).




Další věc, která milé ramekiny určitě čeká, je soufflé. Soudě dle fotografie z Jižního Svahu od J.Č., uveřejněné v Galerii vítězů Cuketkovy výzvy, by jim to mělo jít pekelně dobře (alibisticky spoléhám na to, že to v nich půjde úplně samo, což asi nepůjde...nu což, když tak to svedu na troubu:-) O úspěch či nezdar se samozřejmě podělím.

Jakými věcmi do kuchyně si děláte radost vy? Jste s tou svou spokojení nebo byste brali zgruntu novou?

Barcelona IV. - Cocina creativa

Než jsem jela do Barcelony, zjišťovala jsem, zdali se náhodou neuvolnilo nějaké místo v restauraci El Bulli. Samozřejmě nikoliv, ale zkusit jsme to museli. Následující reportáž budiž malou útěchou pro ty z vás, kterým stejně jako mě rezervace do El Bulli nevyšla ani napřesrok. El Bulli je bezesporu velkou školou a studnicí inspirace pro mnoho kuchařů. Jedním z kuchařů, kteří El Bulli prošli, je i Carles Abellán, který tam pracoval bezmála deset let. V roce 2001 si v barcelonské čtvrti El Born otevřel vlastní restauraci jménem Comerç 24 (restaurace se nachází ve stejnojmenné ulici). Tradiční pokrmy katalánské kuchyně jsou zde šmrncnuté dávkou molekulárních experimentů.


Do Comerç 24 jsme šli na večeři. Rezervaci jsme neměli, ale měli jsme štěstí na poslední volný stůl. Moderní interiér restaurace je rozdělen na několik částí (bar, část s výhledem do otevřené kuchyně, jídelní část), dominující barvami jsou šedá, doplňkovými červená a žlutá. Zajímavým prvkem v jídelní místnosti jsou svítidla z činelů, celkově však na mě interiér působil možná až moc stroze.



Menu se obměňuje dle sezóny. Můžete si objednat à la carte nebo zvolit jedno ze dvou degustačních menu - menší Festival (7 chodů + výběr z dezertů) či vetší Super Festival (10 chodů, výběr ze sýrů a dezertů). Do degustačního menu si lze nakombinovat položky z lístku dle vlastního výběru, volbu však můžete svěřit i šéfkuchaři, jak jsme to udělali my s Festivalem. Sklerotici mého typu dostanou při odchodu "své" menu vytištěné na kartičce (na vyžádání).

Na rozehřátí jsme obdrželi kousky bagety a výběr tří aromatických olivových olejů.



Zajímavá byla hnízdečka z filo těsta naplněná parmazánovými hoblinkami - takové lehké nic :-)



Nejzábavnější blbůstku ovšem představovaly dvě rybičkové plechovky, z nichž jedna skrývala dvě obří olivy s ančovičkami....



...a druhá makadamové oříšky obalené na efekt zlatým práškem.



Předkrmem na závěr byly ústřice, ke kterým mám poněkud ambivalentní vztah...pravděpodobně je neumím pořádně ocenit, ale nejvíc mě na nich bavila kokosová pěna.



První hlavní chod, decentní tuňákový tataráček, trůnil na sosíku z vaječného žloutku s troškou sójové omáčky. Pro mě osobně jeden z vrcholů celého menu.




Marinované kousky makrely s citrusy byly neméně vynikající. Jednoduchá, lehká a osvěžující kombinace.



Oblíbená kombinace melounu s parmskou šunkou nabývá v Comerç 24 nové podoby - karamelizovaný šunkový komínek prokládaný melounovými vrstvami doprovází melounové a pyré ve dvou různých konzistencích. Vyvážená sladko slaná harmonie.



Dalším chodem byly sépiové raviolky plněné smrži podávané na mini tostech.



Následující mořský vlk s bramborem, česnekem a rozmarýnovým dresingem, zamaskovaný pod pěnovou vrstvou, byl pro mě chuťově nejméně zapamatovatelným chodem.



Černá rýže se sépií byla dobrá, ale shodli jsme se na tom, že krapet přesolená.



Hutná tečka na závěr - hovězí oháňka. Koncentrovanou plnou masovou chuť zjemňovalo květákové pyré. Jednoznačně jeden z favoritů večera.



Na úvod dezertní sekce jsme pro odlehčení obdrželi ovocný koktejl (to je ta až příliš zdravě vypadající náplň skleniček). Sladkým pokračováním byla originální jogurtová variace na müsli.



Ze čtveřice mini dezertů na konec mě nejvíce oslovila místní tradiční trojkombinace čokolády, soli a olivového oleje s toastíkem - smícháno dohromady to tvořilo jednu z těch na první pohled úchylných, ale nezapomenutelných chutí.



Co říct závěrem? Názory na Comerç 24 se poměrně rozcházejí, na netu jsem četla řadu pozitivních, ale i vyloženě negativních postřehů. U nás převládala spokojenost stran jídla i servisu; co se jídla týče, tak tam bylo pár výrazných vrcholů, propadák nebyl žádný. Vzhledem k cenové hladině (ceny mají na webu) se samozřejmě nabízí srovnání s jinými restauracemi, kde hlavní pilíř tvoří degustační menu... ale o tom zas někdy příště :-)

Varšavská brunch hádanka - rozluštění

Do fotohádanky jsem záměrně dala dvě různé obtížnosti. Fotka vlevo měla být ta jednodušší - Schnytlik a Bali správně hádaly, že se jedná o holandskou omáčku. Omáčka byla součástí vajec Benedikt (ztracená vejce, muffin, šunka, holandská omáčka).



Těžší fotka s lvíčkem nebyla tak velkým oříškem, jak jsem si myslela. Bali správně tipovala, že se jedná o polévkovou mísu s pokličkou z listového těsta. Vevnitř pak byla cibulačka (omluvte sníženou kvalitu fotografie, porucha není na vašem přijímači).

Soirée v kuchyni

Včera jsem se účastnila odpoledního dýchánku, který se protáhl až do pozdních večerních hodin. Když mě bývalá kolegyně, která s přítelem akci pořádala, zvala, navnadila mě mimo jiné tím, že se bude podávat jehněčí. Neprozřetelně jsem slíbila, že pomůžu s vařením. A jak to dopadlo? Téměř celé odpoledne a večer jsem strávila u sporáku a děsně mě to bavilo! Po druhé hodině odpolední jsem se coby první host dostavila na místo, z trouby už se linula vůně jehněčího.



Jehněd pocházel odkudsi z jižních Čech a byl ho pořádný kusanec. Noc strávil našpikován česnekem v olivovo-olejové lázni ve společnosti rozmarýnu, kmínu, skořice, máty, zázvoru, kardamomu a muškátového květu (recepis via paní domácí). Níže foto z průběžné kontroly.



Samotné jehněčí by pro celkový počet pozvaných lidí (mělo nás být něco přes dvacet, nakonec nás bylo 15-20 plus tři kočky a pes) samozřejmě nestačilo (chuťovky typu chipsy nebo tyčinky nepočítám). Od rána byly předpřipravené dva saláty (jeden zeleninový se sýrem, druhý pohankový). S panem domácím jsme pak připravili velmi jednoduchý salát z červené řepy (ingredience: červená řepa, čerstvý listový špenát, sýr balkánského typu, vše smíchat dohromady, zálivku netřeba, řepa pustí šťávu).



Mezitím jsme připravovali další hlavní chod - kuřecí maso na víně. V hluboké pánvi jsme orestovali cibuli a česnek, přidali kousky kuřecího masa, následovalo zalití trochou brandy a flambování. Dále jsme přidali rajčata, houby, bylinky, okořenili. Vše jsme zalili červeným vínem a vývarem a ponechali svému osudu.



Upečené jehněčí bylo úžasně křehoučké, šťavnaté a odpadalo od kosti. Jako příloha se podávaly červené batáty (sladké brambory) opečené v troubě a zmíněné saláty.



Po jehněčím mase se jen zaprášilo, pozdě příchozí mohli leda utřít slinu. Naštěstí pro ně (i pro nás) však měli hostitelé v záloze ještě jehněčí klobásky (zakoupené ve Farahu). Klobásky jsme připravili jen tak samotné v pekáčku v troubě. Já si je dala s dalším salátem, který hostitelka operativně připravila.



Kuřecí maso na víně jsme nechali pěkně vydusit a následně podávali s rýží. Já jsem mezitím připravila jeden mezichod - pečené papriky.



Čas ubíhal a já jsem zjišťovala, že kombinace vaření, jedení a popíjení alkoholu má něco do sebe: díky téměř neustálé činnosti v kuchyni se mi dařilo udržovat se v docela střízlivém stavu. V deset večer jsem se nechala přemluvit k přípravě krémového špenátu. Pan domácí krájel cibuli a když se mi kostičky nezdály dostatečně malé, vyslechla jsem si, jak jsou české ženy "very demanding" :-)


Po jedenácté jsem si usmyslela, že udělám dýňovou polévku. De facto se mi za a) nechtělo tahat těžkou dýni domů a za b) jsem měla legitimní omluvu pro fakt, že jsem hokkaidó závislák a potřebuju další dávku dýňového krému.



Dýni jsme rozkrájeli, vyčistili a nakrájeli na malé kousky. Vyšla jsem ze základního receptu od Cuketky a přidala malou plechovku kokosového mléka. Na konec jsem přidala ještě trochu zakysané smetany. Dýňový krém byl přítomnými přejmenován na kašičku, nutno ale říct, že se všichni olizovali až za ušima. Asi mám na svědomí další potenciální závisláky...



Přípravou kašičky pro hladové strávníky mé soirée v kuchyni skončilo. Fajn odpoledne a večer s příjemnými lidmi, dobrým jídlem a pitím byl po pracovním týdnu výborný relax. J+C, díky!

Varšavská brunch hádanka

Poznáte, co tvořilo dvě položky sobotního brunche ve Varšavě?

Jeden den na place

Být u natáčení reklamního spotu není tak zábavné, jak se může na první pohled jevit. Vypadnete na nějaký čas z kanceláře (kde vám stojí jiná práce), pozorujete režiséra a milion dalších lidí při práci, snažíte se nenuceně bavit s klientem, ale také neustále na něco čekáte (na schválení dalšího záběru, na to, až začne pauza; na to, až pauza skončí). V důsledku výše uvedeného si vymýšlíte rozličné kratochvíle, v mém případě to byl pravidelný monitoring cateringu. Režisér má ze mě legraci, že si fotím všechno jídlo.

Před devátou ráno na place, jdu se podívat, co mají po ránu dobrého. Dávám si smajlíkovou snídani po anglicku a k tomu grilovanou cuketku s žampiony.



V mezičase likviduji pravidelně doplňovaný pistáciový náklad z bílé lodičky....



...a aby se neřeklo, sním i nějaké ovoce, aspoň jsem taky konečně ochutnala kaki (bylo dobře vyzrálé, sladké).



Pauza na oběd. Stojím poslušně ve frontě a zkoumám tác se zákusky - mají roztomilé mini větrníčky. Na výběr je z několika hlavních jídel a příloh, které lze dle libosti kombinovat. Dávám si krevetky, jakousi obdobu ratatouille a navrch nudle po thajsku. Chtělo by to hůlky, nudle mi padají z vidličky všude kolem.



Po jídle se vrhám na značně probraný tác se zákusky. Všechny mini větrníčky už někdo sežral. Nakládám si na tácek pět kousků z toho, co zbylo a jdu se podívat do druhé cateringové místnosti. Větrníčky nejsou ani zde, tak si pro útěchu přidávám několik dalších zákusků.




Natáčení den končí a s ním i catering. Škoda, že nám něco takového s každodenní frekvencí nezavedou i do práce (máme však "fruity Fridays").

Jak jste na tom vy? Máte v práci benefity v podobě jakýchkoliv potravin či tekutin zdarma nebo jste odkázáni na to, co si donesete či prodejní automaty?