čtvrtek 29. ledna 2009

To, co nebylo vidět, byl Sacher...

...jak samozřejmě několik z vás správně hádalo :-).



Do Vídně jsem jela na otočku (ráno tam a večer zpět) a celý den strávila v sídle pobočky naší firmy a následně na prezentaci. Na procházku do města nezbyl řádný čas, ono ostatně vzhledem ke škaredému počasí nebylo ani o co stát. Cestou taxíkem z prezentace na nádraží jsem se však rozhodla zastavit v hotelu Sacher smysluplně utratit diety zakoupením věhlasného dortu v tamní kavárně (o své návštěvě v Café Sacher napsala hezky ChilliJulie zde). Dort jsem si teoreticky mohla koupit i online, ale to podle mě není ono.



Jelikož nebyl čas, tak jsem vpadla dovnitř, vysolila 28, 50 ojro za velikost I a s perfektně zabalenou dřevěnou krabičkou utíkala zpět do taxíku. Když na mě ve vlaku přišel hlad, tak jsem těžce odolávala, ale nakonec jsem vydržela...



...až do víkendu (!), kdy první kousek Sacheru padl za oběť ke snídani. Hlaďounká vrstva té nejčokoládovější polevy (až mi z ní zatrnuly zuby) objímá vláčné těsto, doplněné nezbytnou vrstvou meruňkové marmelády. Dávkovat opatrně, i malý kousek je dost hutný, alespoň ale déle vydrží, mě tedy zbývá snad dobrá polovina....ale radši to půjdu zkontrolovat...:-)



čtvrtek 22. ledna 2009

Je to dobré a není to vidět, co je to?

...aneb co v sobě skrývá krabička, kterou jsem si přivezla ze služební cesty...?



sobota 17. ledna 2009

Vzpomínka I.

Nedávno jsem se bavila s kamarádem o tom, co jsme doma jedli, když jsme ještě byli děti. Začala jsem vzpomínat na to, co vlastně doma mamka nebo babička vařily a vyvstává mi na mysli následující:
Oblíbené nedělní pečené kuře, které jsem měla za úkol podlévat. Nenáviděný mozeček a všechno s čerstvými rajčaty. Výborná jednoduchá polévka ze zkyslého mléka s brambory. Babiččiny vdolečky s marmeládou a se smetánkem, kterých nešlo sníst víc, než půl tuctu. Maminčiny sladké tvarohové placky. Polévka z pytlíku s předvařeným hrachem, na kterou jsem jednou při vaření zapomněla, až jí část přetekla a zbytek se připálil na dně hrnce.
Bylo by toho ještě hodně, ale dnes se chci podělit o recept své nejoblíbenější jídlo z dětství. Moje mamka toho času učila francouzštinu na gymnáziu. Jelikož jsem hovořila plynně francouzsky, vzala mě jednou s sebou do školy a studentům mě představila jako malou Francouzku. Ti jí to žrali do momentu, kdy se mě začali ptát na různé věci a já jim na otázku, jaké je mé nejoblíbenější jídlo, odpověděla česky "karrrrrrrbanátky" (v té době jsem uměla ráčkovala). Karbanátky byly rovněž oblíbenou pochoutkou Karkulína ze střechy, mého tehdejšího oblíbeného hrdiny ze stejnojmenné knížky od Astrid Lindgrenové. Karkulín mé sympatie sdílel mimo jiné proto, že rád jedl a své oblíbené koláče a karbanátky vždycky někomu štípnul.

Moje mamka karbanátky dělá následovně: ke směsi mletého hovězího a vepřového masa se přidá nakrájená cibule, prolisovaný česnek, sůl, pepř, majoránka, sladká paprika, vajíčko a v mléce předem namočená 1/2 housky a strouhanka na zahuštění. Vše řádně promícháme a uhňácáme bochánky. Ty pak už jen trošku obalíme ve strouhance...



... a může se smažit.



Možno samozřejmě přidat i jiné koření, nebo něco naopak vynechat podle chuti. Mě se nechtělo připravovat žádnou přílohu, tak jsem první tři zhltla jen tak samotné s hořčicí a kečupem. Ještě mi jich zbývá asi deset...:-)
Jaké je vaše nejoblíbenější a nejneoblíbenější jídlo z dětství? Pomáhali jste doma v kuchyni, když jste byli malí?