středa 29. dubna 2009

Thajsko - Bangkok

Mnoho lidí se při cestě do Thajska snaží Bangkoku vyhnout. Obrovská aglomerace má však své kouzlo, které převáží nad všemi negativy v podobě dopravních zácep, smogu a příliš mnoho lidí…pokud se tam ovšem nekonají nějaké protivládní demonstrace, jako tomu bylo nyní.

Cesta do města

Bangkok má letiště dvě. To novější a větší – Suvarnabhumi (cca 30 km na východ od centra Bangkoku) - slouží jako mezinárodní, letiště Don Muang (situované na sever od centra) slouží už pouze pro lety vnitrostátní. Suvarnabhumi je letiště obrovské, ale celkem organizované. Důkazem toho je mimo jiné i fakt, že když se mi tam podařilo ztratit pas, tak ho za půl hodiny našli. Z letiště se lze do centra dostat několika způsoby, my jsme vyzkoušeli dva: klimatizovaný Airport Express autobus (má několik linek, zvolíte podle toho, kam chcete dojet, cena 150 THB/osoba) a taxi (v taxících obvykle jede klimatizace na plný koule, takže doporučuji nechat ztlumit) – do 300 THB za cestu do centra byste se měli vejít, pokud si chytnete taxíka venku před odletovou halou (jinak si snad taxikáři stojící u té příletové k ceně připočítávají nějakou letištní přirážku).
Na letišti se lze taky poměrně dobře a levně najíst - v podlaží 1 (ze kterého jezdí i Airport Express bus) je kantýna, kam se chodí najíst převážně zaměstnanci letiště a aerolinek, ale pustí vás tam taky. U „stánků“ se neplatí penězi, ale speciálními kupony, které si vyměníte za peníze. Nevyužité kupony si pak můžete proměnit nazpět na bahty.
Backpacker´s ghetto

Většina nezávislých cestovatelů při první návštěvě Bangkoku míří na Khao San Road – takový batůžkářský Václavák. Khao San je dobrou, i když poměrně rušnou, špinavou a hlučnou základnou, a to obzvláště ve večerních a nočních hodinách. Na večer doporučuji koupit si pivo, sednout si na obrubník a pozorovat mumraj okolo. Směsice cizinců ze všem koutů světa, místňáci, malé paní v krojích, které prodávají dřevěné žabičky na které se dá hrát; pán se slůnětem, stánkaři s jídlem, prodavači falešných dokladů, holky v ultra-mini šatičkách postávající před nočními kluby a Thajci, co občas mezi sebou bitkaří – ti všichni tvoří nenapodobitelnou atmosféru.


Na Khao San Road (a v jejím blízkém okolí) ovšem najdete vše, co potřebujete – obchody, cestovky, bary, restaurace, mezinárodní řetězce (Burger King, Subway, 7-Eleven, Boots…) a v neposlední řadě stánky s jídlem, oblečením a suvenýry. V docházkové vzdálenosti jsou i hlavní památky. Ubytování se dá sehnat poměrně levně, my jsme se ubytovali v hotelu Rikka Inn (800 THB/noc). Hotel je poměrně nově zrekonstruovaný, čistý a hlavně má bazén na střeše, kde si od ruchu na Khao San trochu odpočinete.
Oblíbili jsme si i malé uličky nacházející se pár minut od Khao San Road směrem k řece, kam jsme chodili na jídlo a na internet; já jsem vyzkoušela neuvěřitelně levnou mani-pedi a taky thajskou masáž. Na masáž celého těla jsem neměla koule, ovšem jak jsem zjistila, tak masáž chodidel je místy taky pěkné mučeníčko. Co se jídla týče, tak obecně to bylo zde o trochu levnější než přímo na Khao San Road. Na jednom rožku byl náš nejoblíbenější stánek s palačinkami. Thajské pancaky jsou dělány z předpřipravených kuliček těsta, které se rozpracuje na placku, na velikánské pánvi se do ní dají různé plňky (na sladko či na slano) a smaží. Ukázka postupu je zde a taky tutaj. Nejlepší byla banánová palačinka s čokoládou (25 THB) – thajské banánky s tím, co se prodává tady pod názvem banán, nemají pranic společného – jsou malé a neskutečně sladké.

Okusili jsme rovněž banánky jen tak grilované.

Do dalšího stánku jsme chodili na polívky a na kari (jednoduché kuřecí kari za 35 THB) – to připravují ve woku přímo před vámi.

Často jsme si dávali jarní závitky (3 ks za 25 THB) – které vám často servírují tak, že vám je nůžkami rozstříhají na malé kousky, abyste si je mohli napichovat párátkem.
Wat wat wat


Jeden den v Bangkoku jsme vyčlenili obligátní prohlídce těch nejprofláknutějších památek – královskému paláci a několika chrámům (Wat Phra Keo, Wat Pho, Wat Arun). Wat znamená thajsky chrám a větší či menší wat je v Bangkoku téměř na každém rohu. Většina chrámů si je sobě dost podobná (resp. alespoň mě to tak přišlo), takže po tom, co navštívíte dva a více, začne vám z těch barev, nádherných mozaik a Buddhů přecházet zrak…

Na památky doporučuji si přivstat – jednak je dopoledne menší vedro, druhak někde zavírají poměrně brzy. Návalům turistů se ovšem stejně nevyhnete.

Doprava po městě
V Bangkoku jsme vyzkoušeli různé druhy dopravy – taxi, tuk-tuky, metro, říční dopravu (nejeli jsme ovšem městským autobusem ani moto taxi). Taxi je asi ekonomicky nejvýhodnější (pokud neztvrdnete v zácpě) – doporučuji jezdit na taxametr (nástupní taxa je 35 THB), popř. se s řidičem dohodnout předem na ceně (bez taxametru). Tuk-tuk je zábavný, ale tuk-tukáři se vás samozřejmě snaží natáhnout. Co se metra týče, tak je tam metro klasické (platíte předem podle počtu zastávek,) a rychlá nadzemka SkyTrain.

Very good, very nice
Do Thajska jsme nejeli za sexuální turistikou, ale thajský red light district jsme si nemohli nechat ujít. Čtvrť Patpong se nachází kousek od parku Lumpini a je plná krásných, ale znuděně až smutně vypadajících thajských holek, ladyboyů a spousta zvědavých čumilů. Nahaněči vás lákají do útrob klubů a barů, kde se k erotické šou podává předražené pití. S jedním taxikářem jsme si popovídali na téma ping pong show – doporučoval nám to s tím, že je to very good, very nice a pak se nad tím natolik hluboce zamyslel, že málem zabloudil.
Suan Lum night bazaar
U zmíněného parku Lumpini se nachází úžasný noční trh (otevírá se sice už odpoledne, ale nejlepší čas k nákupu je večer, kdy je tam také nejvíce lidí). Na trh jsme z Khao San Road jezdili taxíkem (za jednu cestu jsme se vešli do 100 THB) Tržnice je rozdělena do několika sekcí - rozhodně nemáte šanci za jeden večer všechno projít. Pro návštěvu tržnice je velmi užitečná kreslená mapka od Nancy Chandler, kterou já jsem zakoupila na letišti bohužel až při zpáteční cestě. Na mapce jsou rozkresleny a popsány jednotlivé sekce tržnice vč. tipů na vybrané obchůdky a stánky.
Při nákupu zkuste smlouvat. Na Thajcích se mi líbí, že mají svou hrdost a pokud se s nimi nedohodnete na ceně, kterou jsou ochotny obě strany akceptovat, tak za vámi pak neběží a nesnižuje na poslední chvíli cenu.

Na trh chodí lidé nejen nakupovat, ale i se pobavit a najíst na obří pivní zahrádku pod širým nebem. Na jedné straně zahrádky jsou pivní stánky, na druhé pak stánky s jídlem s nepřeberným výběrem, a v přední části je pódium, kde jsou každý večer koncerty (západní pop v thajském provedení je docela zábavná záležitost). Ve stáncích se platí kupony (stejný systém jako v jídelně na letišti). V jednom stánku dělali výtečné ovocné shaky (cca kolem 50 THB), doporučuji mangový (na durianový jsem si netroufla)

V Indočíně
Po návratu od moře zpět do Bangkoku jsme poslední den věnovali krátké návštěvě Chinatownu a sousedící indické tržnici.
Pro milovníky indické a čínské kuchyně must-see destinace! Kousek od indické tržnice jsme v jednom obchoďáku objevili zajímavý food-court, kde to sladce vonělo sladkostmi, které na místě i vyráběli. V Chinatownu se z bister line vůně kachniček s vypečenou křupavou kůžičkou a mají tam skandálně levné dim sum knedlíčky (1 košíček za 20 THB)

Nakonec si kupte čínskou číču pro štěstí a ke spokojenosti vám už nebude chybět nic…

Závěrem

V Bangkoku je toho k vidění, pozorování a objevování opravdu mnoho - my jsme stačili za těch pár dní alespoň nasát atmosféru - a pokud mu dáte šanci, určitě vás mile překvapí.
Příště se můžete těšit na výlet do bývalého královského města Autthaya.

úterý 7. dubna 2009

Thajsko - prolog


Thajsko bylo už řadu let mou vysněnou destinací. Poté, co mi přátelé ukazovali fotky z měsíc dlouhého pobytu a vyprávěli, jak je to tam moc fajn a cenově dostupné, tak jsem se (jak to u mě bývá zvykem) rychle nadchla a koupila průvodce. Koupí průvodce a imaginárním plánováním to ovšem skončilo.

Od té doby uplynulo zhruba pět let. Vloni na podzim jsem si řekla, že bych si mohla konečně začít pořádně vybírat nastřádanou dovolenou a smysluplně utratit nějaké ušetřené peníze. Ceny letenek do Thajska byly velmi příznivé a tak nebylo vcelku co řešit, až na to, kdo se mnou pojede. Byla jsem rozhodnutá jet i sama, ale ve dvou či více lidech je to přec jen větší legrace, nehledě na bezpečnost. Nakonec se mi podařilo ukecat kamaráda a na začátku března jsme vyrazili - na dva týdny.
Mohlo by se zdát, že čtrnáct dní v Thajsku je málo. Ano, je to zatraceně málo, ale stačí to bohatě na to na to, aby se člověk bláznivě zamiloval a chtěl se tam okamžitě vrátit.
V Thajsku je vedro a vlhko. Na mnoha místech je taky pěkný bordel (svoz komunálního odpadu tam moc nefunguje, resp. kdo ví, jestli vůbec existuje) V Bangkoku je smog, zácpy, na něž taxikáři a řidiči tuk-tuků svorně nadávají, spousta lidí, stánků s jídlem, chrámů, psů a koček a tak nějak všeho.

Aklimatizace ale proběhne velmi rychle a záhy se vám tento asijský chaos začne zdát sympatický až roztomilý – tamější atmosféra, tolik odlišná od toho, na co jsme zvyklí, vás rychle vtáhne do sebe. Neřešíte blbosti a prostě jen tak jste.
Thajci jsou opravdu milí lidé (označení „země úsměvů“ zní jako hrozné klišé, ale opravdu to platí), turismus je sice živí, ale přesto si zachovávají svou hrdost a nemají potřebu farangům podlézat. Jako v jakékoliv jiné cizí zemi platí, že pokud se naučíte pár základních slovíček v jejich jazyce, tak to ocení. Většina Thajců ovšem umí alespoň minimálně anglicky, a pokud ani to ne, tak se vždycky nějak domluvíte.

Jídlo je kapitola sama pro sebe. Stýská se mi po thajských pancakách s banánem a čokoládou, nudlových polévkách, slaďoučkém čerstvém ovoci, masíčku na špejli a seafoodu . Všechno výborné, čerstvé, místy dost pálivé. Celou dobu jsme se stravovali většinou na ulici, víceméně téměř bez negativních zdravotních důsledků – dokonce bych řekla, že trávení jsem měla v Thajsku lepší, než doma v Čechách.

Andamanské moře (západní pobřeží) bylo teplé jako kafe, jeho barevná škála se pohybovala v odstínech zelené a tyrkysové, někdy v něm jiskřily hvězdičky.

Korálové útesy ožužlávají velké barevné ryby, ty malé jdou po čemkoliv, co jim hodíte a vy si připadáte jako kdybyste šnorchlovali v obřím akvárku. V podvečer se pak moře stalo fotogenickým dějištěm kýčovitých, ale orgasmických západů slunce.

Na celém pobytu v Thajsku je nejdražší letenka, na místě je všechno ostatní dost levné. Pokud nemáte potřebu se ubytovávat v luxusních resortech, tak i ubytování vyjde na dost málo – my jsme platili nejvíc 800 THB/noc/2 osoby (1 THB = cca 0,6 CZK) za relativně slušné ubytování, nejméně pak 500 THB za jednoduchý, ale vkusný bungalov. Na ulici se najíte už od cca 10 THB (za jarní závitek), litr a půl vody pořídíte od 11 THB. O cenách místní dopravy se zmíním později.
Dodatečně doplňuji pár info o obchodě, který jsme si velmi oblíbili a jenž byl během našeho pobytu nepostradatelným zdrojem nejen vychlazené vody: 7-Eleven. Známý řetězec má v Bangkoku pobočku skoro na každém rohu, na ostrovech, kde jsme pobývali, je zastoupen rovněž. V 7/11 jsme kupovali již zmíněnou vodu, pak ke snídani jogurty (nejlepší byl bílý s kousky kokosu), nori řasy a taky pivo. S alkoholem bylo zajímavé, že v určitých hodinách během dne (určitá hodina odpoledne a pak večer) byl chlaďák s pivem a spol. zamčený.
Za těch 14 dní jsme navštívili Bangkok, Ayutthayu, ostrovy Lanta, Phi Phi a poloostrov Railay. Následující příspěvky se budou těmto místům jednotlivě věnovat.

Laa korn!