úterý 30. prosince 2008

PF 2009



A máme tu zase konec roku. Čas více či méně bujarých oslav, hodnocení roku starého a novoročních předsevzetí do toho nového.

Vloni touhle dobou jsem se cítila pod psa. Ono období mě stálo hodně nervů a několik kil dolů (pro ty co, mě znají: ano, opravdu můžu být ještě hubenější). Všechno zlé je ale pro něco dobré - začala jsem se více věnovat sama sobě a tomu co mě baví a mimo jiné objevila svět foodblogů a komunity kolem nich. Díky tomu jsem kromě zpátky nabraných kil poznala spoustu fajn lidí, zažila spoustu legrace na společných akcích a setkáních a naučila se řadu nových věcí. Můj život je o to vše bohatší a jsem za to moc ráda.

Konec sentimentálních řečí. Přeji vám všem do nového roku vše dobré! Hodně zdraví, štěstí a lásky, ať se vám daří tak, jak vy sami chcete. Na viděnou v novém roce, přátelé a kamarádi!

Vánoce jsou pryč

...a vystřídaly je zažívací problémy. Zásobena jedlou sodou se s vámi podělím o své letošní Vánoce, které byly mezinárodní, plné setkávání a celkově vzato nějak hrozně rychle utekly.
Předvánoční čas jsem strávila ve Varšavě, kde bylo počasí na podobné úrovni jako toho času v Praze, tj. polovinu času chcalo a chcalo. Sněžné vločky se coby osvětlení vyjímaly alespoň na Paláci kultury. Na místní tržnici , kde mimochodem prodávali i kapry a lovili je z kádí cedníkem, jsem se vydala pro malou choinku v květináči.

S přítelem jsme si Vánoce udělali v předvečer Štědrého dne a zašli do oblíbeného wine baru Mielżyńki. Tento podnik (jeden z mých dvou nejoblíbenějších ve Varšavě) funguje jako vinotéka a restaurace v jednom a bývá tam vždy pěkně natřískáno. Jako předkrm jsme si dali nějaké pochutiny k vínu (červené víno Cruor ze Španěl)...



...a dále pak jagnięcie kotlety s grilovanou zeleninou.

Štědrý den byl plný více či méně "milých" zádrhelů. Pro mě začal brzkým vstáváním o šesté hodině ranní. Akutní spánkový deficit a momentální připitomělost smíšená s lehkou kocovinou mě doprovázeli celý den... Po příletu do Prahy jsem čelila potenciální ztrátě kufru (naštěstí ho jen zapomněli vyložit z letadla). Domů jsem přijela hladová, lednička byla pochopitelně prázdná, tudíž jsem se vypravila do blízkého obchodu něco koupit. Na vaření nebyl čas, záhy mě čekal další přesun. Vánoce nevánoce, dala jsem si do košíku mraženou pizzu.... a následně u pokladny zjistila, že peněženku jsem nechala doma. Znovu a lépe byl nákup o něco později proveden u Vietnamců.

Do Liberce jsem málem nedojela - kousek za Černým mostem se autobus zastavil a prostě nejel. Stevardka začala předestírat varianty krizového plánu, nakonec se po zásahu řidiče autobus rozjel, všichni cestující zatleskali (nekecám!) a mohlo se pokračovat. V Liberci jsem nebyla půlrok, tak jsem cestou z nádraží zkoumala, co je v centru nového. Kromě nové Boulevard bageterie v Pražské ulici se dostavělo jedno děsivé obchodní centrum přímo na Šaldově náměstí.

U mamky doma mě vzhledem k mému stavu naštěstí čekala jen nenáročná práce. Ozdobila jsem další stromeček v květináči, přidala do bramborového salátu majolku a bílý jogurt a bylo hotovo.

K večeři jsme měly rybí polévku (tu já můžu , hlavně s co největším množstvím opečené houstičky)....

...a lososa (v té nejjednodušší úpravě pouze na másle) s bramborovým salátem (kapra už nějaký rok neděláme).

Koukání na pohádku byla perfektní záminka k malému zdřímnutí. Po rozbalení dárečků (z těch kulinárních mě potěšila knížka Jídlo dějiny chuti) a obligátního rozkrojení jablíčka (ukázalo hvězdičku) už jsem jen ochutnala pár kousků cukroví, meditovala pohledem do plamenů svíčky (=podřimovala) a nezvykle brzy to zalomila.


V Liberci jsem navštívila i dva podniky, ve kterých jsem zatím nebyla, ač první z nich, Rybářská bašta, je tam léta letoucí. Restaurace se , jak název napovídá, specializuje na pokrmy z ryb, my jsme se však nechaly zlákat aktuální nabídkou specialit ze zvěřiny. Já jsem si dala zvěřinový špíz (s masem z laně, jak mi bylo sděleno) s jablky a špekem; maso bylo dobře propečené a křehké.


Po obědě mě čekalo setkání s kamarádkami v restauraci Zoo 1320, jež se nachází v prostorách bývalého pavilonu LVT (Liberecké výstavní trhy). Svého času sloužil coby podniková prodejna firmy Bytex (prodávali především koberce). Maminka mé nejlepší kamarádky ze základní školy tam pracovala, tak jsem měla možnost nahlédnout i do prostor, kam běžný zákazník nesměl, a dostalo se mi první sexuální osvěty v podobě obrovského plakátu zobrazující 100+1 poloh z Kámasútry. Od konce roku 2005 se změnil celý prostor k nepoznání a sídlí v něm zmíněná restaurace/kavárna s osobitým interiérem a příjemným výhledem na budovy muzea a lázní. Podnik je ideální pro rodiny s dětmi , pro které je připraven hrací koutek, venku je rovněž malé dětské hřiště. Kuchyně je mezinárodní, my jsme si s kamarádkami vzhledem k faktu, že jsme byly všechny po obědě, daly pouze kávu (z produkce Corsini café) a dezert.


Letošní Vánoce byly opravdu tak nějak krátké, alespoň pro mě. Jaké byly ty vaše? Jste rádi, že jsou za námi nebo se už těšíte na ty další :-)?

středa 10. prosince 2008

Family brunch v Cihelně

Nevím jak u vás, ale u mě poslední víkendy probíhají podle poměrně monotématické šablony: člověk pozdě vstane, tu a tam něco pošolichá, nají se a nežli se naděje, už je zase tma. Snídani většinou vypouštím a udělám si pořádný snídaňooběd, neboli brunch. Většinou to dopadne tak, že se děsně přejím a pak neschopna ničeho provozuji gaučing.

Pokud se člověk nechce celý den placatit doma, tak může samozřejmě vyrazit na brunch do města. Tentokrát padl los na Hergetovu Cihelnu,ve které se Family brunch pořádá každou neděli od 11 do 15 hodin. Z názvu je patrné, že brunch je primárně určen pro rodiny s dětmi, pro které je tam připraven hrací koutek s rozličnými aktivitami (děti vám tam samozřejmě i pohlídají). Pakliže děti nemáte, tak to neznamená, že vás tam nepustí, jen vás možná usadí ke „klidnějšímu“ stolu přímo u bufetu, jako to udělali s námi.

Klid byl opravdu relativní, záhy se kolem našeho ménage à trois table záhy vyrojilo hejno roztomilých octomilek rozličného stáří (vč. jednoho Spidermana)a nekompromisně obsadily bufet (jistému nejmenovanému účastníkovi pak jedna octomilka vyfoukla vafli). Co se skladby hostů týče, tak většinu tvořili pochopitelně cizinci (či expati).

Neomezený výběr z bufetu přijde na necelých 500 Kč na osobu. Na rozdíl od menu dětského, které přijde na 195 Kč a obsahuje i džus či jiný nealko nápoj, menu dospělácké je bohužel drinkless. Pokud si objednáte lahev neperlivé vody, tak je vám rovnou přinesena Voss za 165 Kč (!) Voda je v Cihelně drahou komoditou, doporučuji si radši objednat pivo anebo si dojít prázdnou lahev dočepovat k originální venkovní fontánce….

Pokud na cihelný brunch zamíříte s chutí na krevety či jiné mořské potvory, tak se ničeho takového nedočkáte, ale celkově vzato je výběr docela pestrý (teplé i studené předkrmy, saláty, polévky, maso, přílohy, dezerty, teď před svátky měli i cukroví).

Zde pro inspiraci něco důkazního materiálu:

Variace grilovaných cuketek s parmskou šunkou, parmazánem a salátem….



…slanina, paštika a „hot dog“…

...masová variace dominovala i na tomto talíři…

…a nakonec přišla sladká tečka v podobě čokoládové pěny s ovocem…


…a zmíněné vafle.

Pro správnost uvedu, že obsah výše zobrazených talířů jsem nesnědla jenom já, čímž dodatečně děkuji spolustolovníkům za příjemnou společnost :-)

A co vy, děláte si brunch doma či na něj někam chodíte? Líbí se vám myšlenka brunchů určena pro rodiny? Chodíte s dětmi do restaurací anebo vám naopak přítomnost dětí v restauracích vadí?