PFF 2010 - pátek a sobota

Víkend ve znamení voleb a Prague food festivalu máme zdárně za sebou a je čas na malou rekapitulaci. Tu volební nechám na povolanějších (myslím, že to, že jsme v rámci naší skupinky bouchli tři lahve sektu na Jyrkovo rozhodnutí mluví za vše) a pustím se do malého shrnutí 4. ročníku PFF.



Pro ty, kteří by náhodou nevěděli: PFF je projekt Pavla Maurera, během něhož své umění prezentuje více než třicítka vybrných restaurací z publikace Grand restaurant. O této ročence nemá smysl se zde příliš rozepisovat, ale jednu otázku si neodpustím: znáte někdo z vás kohokoliv z těch anonymních hodnotitelů, na jejichž hodnocení je Maurerův výběr postaven? Já tedy ne...

Na letošní PFF jsem měla původně v plánu dorazit až o víkendu. Vzhledem k predikované sobotní přehuštěnosti a nejistému počasí jsme se nakonec v rámci naší degustační skupinky potkali již v pátek v podvečer. A dobře jsme udělali - lidí nebylo přespříliš, počasí bylo příjemně jarní (konečně!)a my se tak mohli věnovat ochutnávkám a kochat se výhledy na Prahu až do půl 11, kdy jsme byli z areálu decentně vyexpedováni.

Organizátoři letos coby místo konání zvolili zahrady pod Pražským hradem (já jsem tam byla poprvé). Skvěle vybrané místo vynikalo již zmíněnými krásnými výhledy, ale taky mělo pár much (o bez bariérovosti se příliš hovořit nedá, na trávník se oficiálně nesmělo - i když hrající si děti z něj tak rázně nevyhazovali jako nás dospělé).

Díky předfestivalové přípravě (=prostudování menu jednotlivých restaurací) plus prvním reportům od kolegů foodbloggerů měl člověk alespoň hrubou představu o tom, co by chtěl ochutnat. Byla jsem zvědavá, jak budou letos nastaveny ceny. Z mého pohledu oproti minulým ročníkům bylo opět znát zdražení (záleželo samozřejmě na jednotlivých restauracích, ale ceny kolem 7 G za jedno hlavní jídlo - samozřejmě v degustační porci - nebyly výjimkou, takže si to spočítejte sami...). Pokud se k vysoké ceně připojí ještě další nedostatky typu studené či přesolené jídlo tak chápu, že to může způsobit oprávněné roztrpčení či zklamání. Ono vůbec je zajímavé pozorovat v rámci dojmů z PFF kolísavost výkonů jednotlivých restaurací (něco může být subjektivní, něco ovšem prostý fakt) - proto je fajn si přečíst reportů/vyslechnout názorů více, aby člověk dostal ucelenější obrázek.

Za naši degustační skupinku mohu (snad) ovšem prohlásit, že jsme měli ve výběru docela štěstí a ochutnali pár vcelku fajn záležitostí (nebudu zde uvádět vše, co jsme zblajzli, abyste se při tom čtení nenudili a nedostali moc velký hlad). Výhodou skupinky je to, že toho zvládnete více a zaplatíte vlastně méně. Jak jednoduché :)

Když jsem napoprvé dorazila do areálu, postavila jsem se rovnou do fronty u stánku Ambiente na 60 dní vyzrálé hovězí maso v grilované či pečené verzi. Přílohu tvořily místo původně avizovaného domácího chleba lanýžové chipsy (představte si obyčejnské brambůrky zastříkané lanýžovým olejem). Grilované maso (doplněné pažitkovým máslem) mi chutnalo o něco více nežli to pečené, nicméně obojí bylo na jedničku.

Zbožňuji tatarák, takže ten od Ambi jsem si nemohla nechat ujít. Maso bylo skvěle ochucené, topinky křupavé a ne příliš mastné. Takových jednohubek bych snědla víc ;)

K tataráku skvěle sedlo točené Leffe, které de facto po celou dobu PFF plnilo funkci pravidelného pitného režimu. Za cenu 1G nebylo moc co řešit (vzhledem k cenám jsem tentokrát úplně zavrhla víno).

Skoro stejně dobré maso jako u Ambi měl i Kempinski - grilovaný flank steak s batátovým pyré a bílým chřestem, skvělou volbu představovala i ceviche ze svatojakubek se zeleninovým salátkem - to bych si klidně dala několikrát.

Recidiva nastala v případě kuřecího salátu z Buddha baru - mám pocit, že lepší kuřecí salát jsem snad ještě nejedla. Receptura je ovšem tajná, nejsem si tedy jistá, jestli by se mi ji podařilo doma věrně zreprodukovat :)

Na centrálně umístěném degustačním stolečku u stanu, kde se odehrávaly cooking shows, jsme postupně nosili další a další talířky, v jednu chvíli už nebylo kam co dávat :)

Od stolečku to bylo na obě strany přibližně stejně ke stánku Corinthie Rickshaw a Mandarinu Essensia. Mandarin šel cestou jídel reprezentující různé země. Glazírovaná hovězí líčka v intenzivní pepřové omáčce byla tuším nějaká Asie (když tak mě prosím opravte či doplňte), králík v dijonské (poněkud vodové) omáčce s chřestem pak Francii, zbytek se mi vytratil z hlavy...

Z Corinthie byl skvělý gravlax (=marinovaný losos) s mořskými řasami podávaný ve stylové lodičcce.

Osvěžující byly jejich sorbety - měli jsme papajový a maracujový (ale legendární melounový sorbet z PFF 2008 to stejně nepřekonalo).

V Como restaurantu jsme toho ochutnali také dost. Za zmínku určitě stojí obě hlavní jídla: nadívané telecí hrudí i pomalu pečený jehněčí předeček s bramborovou tortilou ; super nápad byla bazalková panna cotta s jahodami.

Café Imperial měl dost nastřelené ceny, nicméně vyzkoušeli jsme celé menu (paštiku, rybu, křepelku a pusinku s ovocem).

Paštika z husích jater byla delikátně jemná, s pěknou vrstvičkou husího sádla. Mňam :)

Chilský sea bass se zeleninou byl vynikající a navíc ještě pěkně fotogenický.

Příjemným překvapením byla nadívaná vepřová panenka od Yasmin Noodles se zeleninovými špagetami a cibulově chutnající omáčkou. Kousek od Yasmin noodles byl stánek Alcronu. Dali jsme si humří polévku a pečenou svatojakubku s květákovým kuskusem, obojí ovšem spadlo do kategorie "neurazí, nenadchne".

Málem jsme si nechali ujít chuťovou zajímavost z Bellevue - dančí carpaccimi marinované se zeleným pepřem a zeleninkou.

Pokud jste na sladké, tak za zmínku jistě stojí netradiční zauzená panna cotta s lékořicovou omáčkou od Aromi. Pendrekovým chutím moc neholduji, ale tohle mě docela dostalo. Moc mi chutnal taky ještě teplý perníček s karamelovou omáčkou od Chateau Mcely. Když jsem se na chvíli vzdálila od své degustační skupinky, tak jsem se pak dozvěděla, že v mé nepřítomnosti snědli ještě tři další kousky, což je skandál! :)

Závěrem ještě k tomu pitnému režimu: pokud si člověk dal večer nějaký drink z Cloud 9 či jiného baru a v příjemné společnosti sdílel výhled na osvětlenou Prahu, tak k momentální pohodě téměř nic nechybělo ;)

A to je vše. Jsem zvědavá, kde se bude PFF konat příště. Co myslíte vy, máte nějaké tipy? Mě by se to líbilo třeba ve Stromovce ;)