pondělí 15. června 2009

Tažíny


V Brně mají něco, co my v Praze nemáme - svůj vlastní bermudský (nebo brněnský?) trojúhelník. Fakt! Nenacházím totiž jiné uspokojivé vysvětlení k tomu, že mi z paměťové karty zmizelo do nenávratna dvaatřicet fotografií z tažínového kurzu. Nechejme však spekulací a pojďme si spolu udělat malou rekonstrukci celého odpoledne.


Místem činu, resp. konání Rachadova semináře byl tentokrát brněnský Klub cestovatelů; hostitelské funkce se perfektně ujal Jiří Tashi Vondráček. Celé to bylo opět outdoorové – většina dění se odehrávala na příjemné zahrádce ve vnitrobloku, zázemí restaurační kuchyně posloužilo pro některé etapy varného procesu.


Během odpoledne se hodně poslouchalo, pozorovalo a pojídalo. My účastníci jsme tentokrát téměř nic nedělali a spíš se jen dívali Rachadovi pod prsty. Mě osobně to však vzhledem k duševnímu rozpoložení spojeného s akutním projevem lenosti přesně sedlo.


Kouzlo tažínů spočívá právě v celém konceptu. Nemusíte utrácet za speciální tažínový hrnec (pravdou je, že nad tím krásným červeným, co na semináři byl, jsem před pár dny slintala na internetu) - postačí vám jakákoliv nádoba vhodná na pomalé dušení, kterou doma najdete.


Do ní naházíte příslušné ingredience, dáte na sporák nebo třeba do trouby (teplota by se měla regulovat – postupně snižovat) a můžete se jít na pár hodin věnovat něčemu jinému. Vsadím se, že vám však vůně linoucí se z tažínu nedovolí odejít nikam daleko a budete se na něj průběžně chodit nenápadně dívat, jak se mu daří.


Na semináři jsme dělali tažíny tři, resp. čtyři – tím doplňkovým byl tažín tuniský, který má s tím klasickým společný jen název – jinak je to vlastně vaječná omeleta (ta naše byla s kousky pečeného kuřete).



Každý ze tří tažínů se zabydlel v jiné nádobě: mořské potvory jsme zavřeli do remosky, hovězí tažín si bublal v červeném nováčkovi a ten jehněčí jsme napěchovali do džbánu.



A pak už jsme jen čekali, povídali si, zdlábli pár sladkých oušek a popíjeli čaj ze sušených limetek, jehož aroma někteří kvalifikovali jako vůni půdy, kde se dlouho nevětralo.

Bylo to fajn strávené odpoledne, s příjemně pozvolným průběhem. Pokud si v Klubu cestovatelů opraví ten bermudský trojúhelník a Rachad letos stihne ještě uspořádat nějaký seminář, tak přijedu i příště :-)

10 komentářů:

Terezka řekl(a)...

Vůně půdy, kde se dlouho nevětralo...
To mi připomnělo včerejší zážitek z Malého Buddhy. Žen-šen bílý destilát proti vysokému tlaku a uklidňující nám připomínal zatuchlé peřiny na chalupě. A i když to asi je děsně zdravé, tak to prostě nešlo. Ještě, že byla doma nachlazená Burgas Rakija :-)

Tashi řekl(a)...

Tedy jménem Klubu cestovatelů se musím ohradit proti teorii Bermudského trojúhelníku. Tento u nás rozhodně nesídlí. ;pD
A jinak díky za pěkný report, moc hezké fotky a těším se zase někdy na vařenou. ;o)

Cutie řekl(a)...

Terezka: Zatuchlé peřiny - to je vtipné :) Neochutnali jste to ani jeden?
Tashi: Díky! Ale jo, někde tam trojúhelník určitě musí být :)

Tashi řekl(a)...

Já bych řekl, že největší Bermudský trojúhelník byly Rachadovy tažínové nádoby - alespoň podle toho, jak do nich mizely všechny ty báječné suroviny. ;o)

renata řekl(a)...

Cutie, teď když píšeš o těch ztracených fotkách, tak si říkám, že bych přeci jenom tu svoji nejlepší fotku nevymazala já, ale někdo z "trojúhelníku"? Myslím tím tu Rachadovu, jak mi musel (ač extrémně nerad) zapózovat znovu?
A jak ti chutnalo v neděli v Avii?

Cutie řekl(a)...

Tashi: Ano, nádoby a následně naše žaludky :)
Renata: Vidíš, něco na tom trojúhelníku bude :) V Avii to bylo příjemné, měla jsem čočkovou polévku a pak rybku s brambory.

Anonymní řekl(a)...

Cutie: no, právě, že zkusili :-)Terezka

Cutie řekl(a)...

Terezka: Aha, já právě myslela, že vás odradila už jen ta "vůně" :)

vilemínino zátiší řekl(a)...

Ahoj,
dostala jsem nedávno "putovní" ocenění, tak jsem vybrala i tvůj zajímavý blog!
Jak s tím naložit dál se dozvíš na:

http://vilemina.blog.cz/0907/cena
Gratuluju!
vilemina

Cutie řekl(a)...

Vilemína: Děkuji, potěší :-) Mrknu se, co a jak :)