Thajsko - Ayutthaya

Venku je hnusně a lezavá zima. Než do tohoto počasí vyrazím na Prague Food Festival, potřebuji se nějak zahřát. Vzpomínám na Thajsko a na resty, které s ním jsou spojené. Ani mi to nepřipomínejte…Holt člověk pořád pracuje nebo lítá někde v oblacích a pak to takto dopadá. Ale nebojte, teď už to nějak dovalim, sice se zpožděním, ale což…

Ayutthaya je bývalé thajské hlavní město, jehož vznik se datuje do poloviny 14. století. Turisté jej jezdí obdivovat především kvůli rozsáhlému historickému areálu plnému více či méně rozpadlých chrámů a paláců, který se zapsal i na seznam UNESCO.

Z Bangkoku se do zhruba 80 km vzdálené Ayutthaye snadno dostanete vlakem z nádraží Hualamphong. Na nádraží je trochu chaos (když ovšem začne hrát hymna, tak je ticho a všichni se postaví do pozoru), ale jízdní řády jsou poměrně dobře srozumitelné – v případě nejasností tam je info služba, kde vám poradí. Lístek do Ayutthaye stál 15 THB (!) – do 3. vozové třídy (která byla vcelku obstojná). Samotná jízda byla docela zážitek. Ve vagonu jsme byli jediní Evropani, bylo tam nesnesitelné vedro a sem a tam proudili prodavači všeho možného – divně vypadajícími vajíčky, malými krabičkami s nudlemi, džusy v igelitových pytlících a dalšími pochutinami.

Po necelých dvou hodinách (z čehož dlouho projíždíte jen samotným Bangkokem) jsme se konečně dokodrcali do cíle. Do centra se dostanete přívozem – Autthaya totiž leží na soutoku tří řek a průplavový kanál, který je spojuje, vytváří z města de facto ostrov. Hned po vylodění jsme si půjčili kola (cca 40 THB/den) – město je poměrně rozlehlé a jezdit v tom vedru na kole je přec jen praktičtější, než se plahočit pěšmo. Ke kolu dostanete i plánek msta s vyznačenými památkami. Při jízdě je potřeba si dávat bacha na to, že se jezdí vlevo. Taky se vyplatí se pořádně namazat a průběžně doplňovat palivo (kdo se má ale s tou vodou furt tahat).

Vlezné do chrámů jednotlivých chrámů (resp. oddělenách areálů) stálo v průměru kolem 50 THB, takže pak už jsme jen jezdili kolem a obdivovali zvenčí. Sightseeing na kole nemá chybu, ale je potřeba dělat adekvátní přestávky. My jsme si dali regulérních dvacet v dřevěném altánku na vodě.

Z toho ježdění na kole jsme dostali pěkný hlad. Cestou zpátky směr přístaviště jsme natrefili na pouliční stánek, kde měli v nabídce všechno možné v ceně od 20 THB. Ceny byly to jediné, čemu jsme rozuměly, jinak bylo všechno v thajštině, anglicky jsme mluvili akorát my. Nakonec jsme si dali výbornou nudlovou kuřecí polévku (tuším, že za 30 THB).

U nádraží jsme pak prozkoumali několik dalších stánků (bilance: pár snědených pancaků, masíček na špejli a ovoce), abychom si zkrátili čekání na zpožděný vlak a cvičně smlouvali s tuktukáři, za kolik by nás vzali do Bangkoku. Zpáteční cesta vlakem stála 20 THB, index zábavnosti byl přímo úměrný množství lidí ve vlaku (lidé seděli i v otevřených dveřích vagonů a klátili nohama směrem ven), ale prodavači a průvodčí si i tak dokázali proklestit cestu.

Zpět do Bangkoku jsme dorazili úplně vyřízení, ale stálo to za to – pokud tedy pominu ruce, které jsem si spálila jako prase. A příště (brzo, fakt!) už budeme u moře - čeká nás ostrov Lanta a kurz thajské kuchyně.