Cesta do města
Bangkok má letiště dvě. To novější a větší – Suvarnabhumi (cca 30 km na východ od centra Bangkoku) - slouží jako mezinárodní, letiště Don Muang (situované na sever od centra) slouží už pouze pro lety vnitrostátní. Suvarnabhumi je letiště obrovské, ale celkem organizované. Důkazem toho je mimo jiné i fakt, že když se mi tam podařilo ztratit pas, tak ho za půl hodiny našli. Z letiště se lze do centra dostat několika způsoby, my jsme vyzkoušeli dva: klimatizovaný Airport Express autobus (má několik linek, zvolíte podle toho, kam chcete dojet, cena 150 THB/osoba) a taxi (v taxících obvykle jede klimatizace na plný koule, takže doporučuji nechat ztlumit) – do 300 THB za cestu do centra byste se měli vejít, pokud si chytnete taxíka venku před odletovou halou (jinak si snad taxikáři stojící u té příletové k ceně připočítávají nějakou letištní přirážku).
Na letišti se lze taky poměrně dobře a levně najíst - v podlaží 1 (ze kterého jezdí i Airport Express bus) je kantýna, kam se chodí najíst převážně zaměstnanci letiště a aerolinek, ale pustí vás tam taky. U „stánků“ se neplatí penězi, ale speciálními kupony, které si vyměníte za peníze. Nevyužité kupony si pak můžete proměnit nazpět na bahty.
Backpacker´s ghetto
Většina nezávislých cestovatelů při první návštěvě Bangkoku míří na Khao San Road – takový batůžkářský Václavák. Khao San je dobrou, i když poměrně rušnou, špinavou a hlučnou základnou, a to obzvláště ve večerních a nočních hodinách. Na večer doporučuji koupit si pivo, sednout si na obrubník a pozorovat mumraj okolo. Směsice cizinců ze všem koutů světa, místňáci, malé paní v krojích, které prodávají dřevěné žabičky na které se dá hrát; pán se slůnětem, stánkaři s jídlem, prodavači falešných dokladů, holky v ultra-mini šatičkách postávající před nočními kluby a Thajci, co občas mezi sebou bitkaří – ti všichni tvoří nenapodobitelnou atmosféru.
Na Khao San Road (a v jejím blízkém okolí) ovšem najdete vše, co potřebujete – obchody, cestovky, bary, restaurace, mezinárodní řetězce (Burger King, Subway, 7-Eleven, Boots…) a v neposlední řadě stánky s jídlem, oblečením a suvenýry. V docházkové vzdálenosti jsou i hlavní památky. Ubytování se dá sehnat poměrně levně, my jsme se ubytovali v hotelu Rikka Inn (800 THB/noc). Hotel je poměrně nově zrekonstruovaný, čistý a hlavně má bazén na střeše, kde si od ruchu na Khao San trochu odpočinete.
Oblíbili jsme si i malé uličky nacházející se pár minut od Khao San Road směrem k řece, kam jsme chodili na jídlo a na internet; já jsem vyzkoušela neuvěřitelně levnou mani-pedi a taky thajskou masáž. Na masáž celého těla jsem neměla koule, ovšem jak jsem zjistila, tak masáž chodidel je místy taky pěkné mučeníčko. Co se jídla týče, tak obecně to bylo zde o trochu levnější než přímo na Khao San Road. Na jednom rožku byl náš nejoblíbenější stánek s palačinkami. Thajské pancaky jsou dělány z předpřipravených kuliček těsta, které se rozpracuje na placku, na velikánské pánvi se do ní dají různé plňky (na sladko či na slano) a smaží. Ukázka postupu je zde a taky tutaj. Nejlepší byla banánová palačinka s čokoládou (25 THB) – thajské banánky s tím, co se prodává tady pod názvem banán, nemají pranic společného – jsou malé a neskutečně sladké.
Okusili jsme rovněž banánky jen tak grilované.
Do dalšího stánku jsme chodili na polívky a na kari (jednoduché kuřecí kari za 35 THB) – to připravují ve woku přímo před vámi.
Často jsme si dávali jarní závitky (3 ks za 25 THB) – které vám často servírují tak, že vám je nůžkami rozstříhají na malé kousky, abyste si je mohli napichovat párátkem.
Wat wat wat
Jeden den v Bangkoku jsme vyčlenili obligátní prohlídce těch nejprofláknutějších památek – královskému paláci a několika chrámům (Wat Phra Keo, Wat Pho, Wat Arun). Wat znamená thajsky chrám a větší či menší wat je v Bangkoku téměř na každém rohu. Většina chrámů si je sobě dost podobná (resp. alespoň mě to tak přišlo), takže po tom, co navštívíte dva a více, začne vám z těch barev, nádherných mozaik a Buddhů přecházet zrak…
Na památky doporučuji si přivstat – jednak je dopoledne menší vedro, druhak někde zavírají poměrně brzy. Návalům turistů se ovšem stejně nevyhnete.
Doprava po městě
V Bangkoku jsme vyzkoušeli různé druhy dopravy – taxi, tuk-tuky, metro, říční dopravu (nejeli jsme ovšem městským autobusem ani moto taxi). Taxi je asi ekonomicky nejvýhodnější (pokud neztvrdnete v zácpě) – doporučuji jezdit na taxametr (nástupní taxa je 35 THB), popř. se s řidičem dohodnout předem na ceně (bez taxametru). Tuk-tuk je zábavný, ale tuk-tukáři se vás samozřejmě snaží natáhnout. Co se metra týče, tak je tam metro klasické (platíte předem podle počtu zastávek,) a rychlá nadzemka SkyTrain.
Very good, very nice
Do Thajska jsme nejeli za sexuální turistikou, ale thajský red light district jsme si nemohli nechat ujít. Čtvrť Patpong se nachází kousek od parku Lumpini a je plná krásných, ale znuděně až smutně vypadajících thajských holek, ladyboyů a spousta zvědavých čumilů. Nahaněči vás lákají do útrob klubů a barů, kde se k erotické šou podává předražené pití. S jedním taxikářem jsme si popovídali na téma ping pong show – doporučoval nám to s tím, že je to very good, very nice a pak se nad tím natolik hluboce zamyslel, že málem zabloudil.
Suan Lum night bazaar
U zmíněného parku Lumpini se nachází úžasný noční trh (otevírá se sice už odpoledne, ale nejlepší čas k nákupu je večer, kdy je tam také nejvíce lidí). Na trh jsme z Khao San Road jezdili taxíkem (za jednu cestu jsme se vešli do 100 THB) Tržnice je rozdělena do několika sekcí - rozhodně nemáte šanci za jeden večer všechno projít. Pro návštěvu tržnice je velmi užitečná kreslená mapka od Nancy Chandler, kterou já jsem zakoupila na letišti bohužel až při zpáteční cestě. Na mapce jsou rozkresleny a popsány jednotlivé sekce tržnice vč. tipů na vybrané obchůdky a stánky.
Při nákupu zkuste smlouvat. Na Thajcích se mi líbí, že mají svou hrdost a pokud se s nimi nedohodnete na ceně, kterou jsou ochotny obě strany akceptovat, tak za vámi pak neběží a nesnižuje na poslední chvíli cenu.
Na trh chodí lidé nejen nakupovat, ale i se pobavit a najíst na obří pivní zahrádku pod širým nebem. Na jedné straně zahrádky jsou pivní stánky, na druhé pak stánky s jídlem s nepřeberným výběrem, a v přední části je pódium, kde jsou každý večer koncerty (západní pop v thajském provedení je docela zábavná záležitost). Ve stáncích se platí kupony (stejný systém jako v jídelně na letišti). V jednom stánku dělali výtečné ovocné shaky (cca kolem 50 THB), doporučuji mangový (na durianový jsem si netroufla)
V Indočíně
Po návratu od moře zpět do Bangkoku jsme poslední den věnovali krátké návštěvě Chinatownu a sousedící indické tržnici.
Pro milovníky indické a čínské kuchyně must-see destinace! Kousek od indické tržnice jsme v jednom obchoďáku objevili zajímavý food-court, kde to sladce vonělo sladkostmi, které na místě i vyráběli. V Chinatownu se z bister line vůně kachniček s vypečenou křupavou kůžičkou a mají tam skandálně levné dim sum knedlíčky (1 košíček za 20 THB)
Nakonec si kupte čínskou číču pro štěstí a ke spokojenosti vám už nebude chybět nic…
Nakonec si kupte čínskou číču pro štěstí a ke spokojenosti vám už nebude chybět nic…
Závěrem
V Bangkoku je toho k vidění, pozorování a objevování opravdu mnoho - my jsme stačili za těch pár dní alespoň nasát atmosféru - a pokud mu dáte šanci, určitě vás mile překvapí.
Příště se můžete těšit na výlet do bývalého královského města Autthaya.
Žádné komentáře:
Okomentovat