Thajsko - prolog

Thajsko bylo už řadu let mou vysněnou destinací. Poté, co mi přátelé ukazovali fotky z měsíc dlouhého pobytu a vyprávěli, jak je to tam moc fajn a cenově dostupné, tak jsem se (jak to u mě bývá zvykem) rychle nadchla a koupila průvodce. Koupí průvodce a imaginárním plánováním to ovšem skončilo.

Od té doby uplynulo zhruba pět let. Vloni na podzim jsem si řekla, že bych si mohla konečně začít pořádně vybírat nastřádanou dovolenou a smysluplně utratit nějaké ušetřené peníze. Ceny letenek do Thajska byly velmi příznivé a tak nebylo vcelku co řešit, až na to, kdo se mnou pojede. Byla jsem rozhodnutá jet i sama, ale ve dvou či více lidech je to přec jen větší legrace, nehledě na bezpečnost. Nakonec se mi podařilo ukecat kamaráda a na začátku března jsme vyrazili - na dva týdny.

Mohlo by se zdát, že čtrnáct dní v Thajsku je málo. Ano, je to zatraceně málo, ale stačí to bohatě na to na to, aby se člověk bláznivě zamiloval a chtěl se tam okamžitě vrátit.

V Thajsku je vedro a vlhko. Na mnoha místech je taky pěkný bordel (svoz komunálního odpadu tam moc nefunguje, resp. kdo ví, jestli vůbec existuje) V Bangkoku je smog, zácpy, na něž taxikáři a řidiči tuk-tuků svorně nadávají, spousta lidí, stánků s jídlem, chrámů, psů a koček a tak nějak všeho.

Aklimatizace ale proběhne velmi rychle a záhy se vám tento asijský chaos začne zdát sympatický až roztomilý – tamější atmosféra, tolik odlišná od toho, na co jsme zvyklí, vás rychle vtáhne do sebe. Neřešíte blbosti a prostě jen tak jste.

Thajci jsou opravdu milí lidé (označení „země úsměvů“ zní jako hrozné klišé, ale opravdu to platí), turismus je sice živí, ale přesto si zachovávají svou hrdost a nemají potřebu farangům podlézat. Jako v jakékoliv jiné cizí zemi platí, že pokud se naučíte pár základních slovíček v jejich jazyce, tak to ocení. Většina Thajců ovšem umí alespoň minimálně anglicky, a pokud ani to ne, tak se vždycky nějak domluvíte.

Jídlo je kapitola sama pro sebe. Stýská se mi po thajských pancakách s banánem a čokoládou, nudlových polévkách, slaďoučkém čerstvém ovoci, masíčku na špejli a seafoodu . Všechno výborné, čerstvé, místy dost pálivé. Celou dobu jsme se stravovali většinou na ulici, víceméně téměř bez negativních zdravotních důsledků – dokonce bych řekla, že trávení jsem měla v Thajsku lepší, než doma v Čechách.

Andamanské moře (západní pobřeží) bylo teplé jako kafe, jeho barevná škála se pohybovala v odstínech zelené a tyrkysové, někdy v něm jiskřily hvězdičky.

Korálové útesy ožužlávají velké barevné ryby, ty malé jdou po čemkoliv, co jim hodíte a vy si připadáte jako kdybyste šnorchlovali v obřím akvárku. V podvečer se pak moře stalo fotogenickým dějištěm kýčovitých, ale orgasmických západů slunce.

Na celém pobytu v Thajsku je nejdražší letenka, na místě je všechno ostatní dost levné. Pokud nemáte potřebu se ubytovávat v luxusních resortech, tak i ubytování vyjde na dost málo – my jsme platili nejvíc 800 THB/noc/2 osoby (1 THB = cca 0,6 CZK) za relativně slušné ubytování, nejméně pak 500 THB za jednoduchý, ale vkusný bungalov. Na ulici se najíte už od cca 10 THB (za jarní závitek), litr a půl vody pořídíte od 11 THB. O cenách místní dopravy se zmíním později.

Dodatečně doplňuji pár info o obchodě, který jsme si velmi oblíbili a jenž byl během našeho pobytu nepostradatelným zdrojem nejen vychlazené vody: 7-Eleven. Známý řetězec má v Bangkoku pobočku skoro na každém rohu, na ostrovech, kde jsme pobývali, je zastoupen rovněž. V 7/11 jsme kupovali již zmíněnou vodu, pak ke snídani jogurty (nejlepší byl bílý s kousky kokosu), nori řasy a taky pivo. S alkoholem bylo zajímavé, že v určitých hodinách během dne (určitá hodina odpoledne a pak večer) byl chlaďák s pivem a spol. zamčený.

Za těch 14 dní jsme navštívili Bangkok, Ayutthayu, ostrovy Lanta, Phi Phi a poloostrov Railay. Následující příspěvky se budou těmto místům jednotlivě věnovat.

Laa korn!