Na posilněnou u Plachutty

Zpáteční cesta z Thajska byla nesnesitelně dlouhá. Let z Bangkoku do Kataru trval o dvě hodiny déle než v opačném směru, protože byl protivítr. V Kataru jsme měli před dalším letem osmihodinovou noční pauzu, kterou jsem strávila bloumáním po duty free shopu (mají tam jen jeden velký), pokusy o spánek v quiet roomu (kde jsem si přivlastnila něčí deku) a internetem na stojáka (s pravidelným automatickým log-offem v intervalu deseti minut, což mě přivádělo k šílenství).
Do Vídně jsme přiletěli ve čtvrtek v poledne a do odjezdu vlaku do Prahy nám zbývaly necelé čtyři hodiny. Venkovní teplota byla o 30 stupňů nižší, než na jakou jsme byli v uplynulých dvou týdnech zvyklí. Nabalili jsme se do několika vrstev a vyrazili S-Bahnem do centra. Program byl jasný: koupit Sacher a jít se někam najíst.
Pobočka vyhlášené restaurace Plachutta (na jejíž návštěvu jsem měla zálusk od přečtení Cuketkovy recenze ) byla od Café Sacher nedaleko. Na rezervaci po internetu přímo na jejich webu neodpověděli, ale i tak jsme se tam vydali , přestože bychom asi lépe zapadli do nádražního bufáče s kebabem.

Myslím, že dvě cestováním pomačkaná individua s akutními příznaky jet-lagu, oblečená ve sportovních bundách a s batohy na zádech u Plachutty asi hned tak znovu neuvidí. Svita číšníků však ani nemrkla a bez problémů jsme byli usazeni ke stolu v zimní zahradě (která nezůstala nic dlužná svému jménu, neb za chvíli začalo pěkně sněžit).
Objednali jsme si unisono specialitu Tafelspitz a jako doplňkovou přílohu jsme zvolili špenát.



Kotel voňavého hovězího vývaru s měkkoučkými plátky masa, zeleniny a morkovými kostmi v kombinaci s opečenými kousky brambor s cibulkou a špenátem mě probudil k životu (resp. do stavu schopného relativně normální konverzace) a vzbudil ve mě přesvědčení, že dokážu čelit všem po-návratovým neduhům. Kostičku jsem si nechala na konec , morek si namazala na malé topinky a posolila. Mňam. Vegetarián Láďa, kterého jsme potkali v Bangkoku, by z nás asi radost neměl.



Obsluha byla perfektní - číšníci s distingovaným úsměvem neustále kroužili nevtíravě okolo, v pravé chvíli doplnili na talíř tu špenát, tu brambory a při odchodu nám pomohli do sportovních bund. S plnými břuchy jsme pak šupajdili na vlak směr domov.
Pokud budete mít cestu do Vídně, tak určitě zajděte - návštěva Plachutty může být sama o sobě dobrým důvodem, proč se tam vypravit.