Víkend v jižních Čechách

Jižní Čechy se líbí snad každému. Malebný kraj s velkou koncentrací pohádkových památek, rybníků a momentálně i přemnožených komárů mám ráda i já, ale jedno město jsem až do předminulého víkendu míjela – Třeboň.




Směrem na Třeboň se onoho sobotního dopoledne rozhodli jet snad všichni. Bylo vedro a cesta se neskutečně vlekla, a tak jsme se impulsivně rozhodli si cestu zkrátit přes okresky.

V jedné malé vesničce, jejíž jméno mi bohužel vypadlo z hlavy, jsme se zastavili na něco malého k jídlu v malé hospůdce se zahrádkou (na její jméno si snad taky vzpomenu, každopádně poznávacím znamením jsou slunečníky a kaktusová zahrádka za vedlejším plotem). Provozu šéfoval velmi agilní pán ve středních letech, který pobíhal po place a bral si objednávky („ale postupně, buď si napíšu nejdřív to pití, anebo jídlo, aby se mi to nepomíchalo, jasný?“). Objednali jsme si spořádaně pivo a trojici polévek – rybí, dršťkovou a bramboračku, které byly vtipně podávány v obřích skleněných hrnečko-mističkách. Polévky byly dobré, bramboračka mohla být krapet hustší, ale jinak vzhledem k ceně nebylo co vytknout.

Do Třeboně jsme dorazili kolem druhé odpolední, ubytovali se a šli na obhlídku. Centrum můžete snadno projít pěšky, důležité styčné body (náměstí, zámek, pivovar, rybník…) jsou od sebe vzdáleny pár minut chůze. Náměstí bylo zasvěcené akci „Lázeňská Třeboň“ a krom velkého pódia jej okupovala řada rozličných stánků. Mě pochopitelně nejvíce zajímaly ty s jídlem – nevěděla jsem, zda si dát dřív koláček, klobásku (měli výborné daňčí klobásky) nebo chleba se sádlem a škvarky.

Za zmínku určitě stojí stánek restaurace Šupina a Šupinka, prodávající svou vyhlášenou specialitu – kapří hranolky, což jsou osmažené proužky kapřího masíčka bez kostí (vypadá to jako kuřecí stripsy z KFC, ale je to mnohem lepší :-)). Ochutnávková, ale vcelku velká porce s chlebem a citronem přišla na 65 Kč. Dobrý způsob, jak nalákat potenciální návštěvníky do restaurace.

Mlsně jsme obcházeli také kolem stánků s bramborovými lupínky, které na místě vyráběli – nepotřebovali k tomu nic víc než pytel brambor, speciální kráječ, olej, nádobu na smažení, sůl a papírové kornouty na popcorn.

Vzhledem k parnému počasí a množství zkonzumovaných mastných pochutin bylo třeba činit pravidelné přestávky v místním pivovaru Regent, jehož historie sahá do roku 1379.

Z šesti druhů piva, které se zde vaří, mi nejvíc chutnalo to kvasnicové.

Nemohli jsme vynechat ani prohlídku pivovaru spojeného s ochutnávkou.

V pivovaru jsem ještě nikdy nebyla, tak jsem měla potřebu všude vlézt a všechno prozkoumat.

A zjistila jsem, že k výrobě piva jsou mimo jiné nezbytné i taháky napsané fixou na zdi, starý nožík a neidentifikovatelná tmavá tekutina v plastu!

V neděli jsme si po vyčerpávajícím turnaji v minigolfu pod pálícím sluncem dali lehký oběd v Šupině, pro změnu opět kapří hranolky (full verze za 164 Kč) a grundle (68 Kč).

Kapří hranolky jsou v Třeboni opravdu populární, dělají je snad v každé druhé restauraci – docela by mě zajímalo, kdo s tím přišel dříve, stejně tak jako s nápadem podávat mojito to go (které mají venku před Šupinou a ledaskde jinde)...

Pokud jste v Třeboni ještě nebyli, tak určitě doporučuji k návštěvě, bude se vám tam líbit. Jen si radši vezměte účinný repelent – já si jako suvenýr přivezla velký počet komářích štípanců (radši bych je vyměnila za stejný počet daňčích klobásek ;-)