Sobotní plány na návštěvu Kutné Hory nakonec vzaly za své a byly spontánně přeměněny v motorizovanou výpravu do okolí hlavního města s minimem pohybu, ale o to větším množství dobrého jídla :-)
První zastávkou byla měchenická restaurace Fregatta, kterou mnozí z vás znají z posledního dílu první řady pořadu Ano, šéfe. Restauraci nelze po cestě směrem na Slapy minout, nachází se hned u hlavní silnice v blízkosti autobusové zastávky. Dorazili jsme poměrně brzy (na dvanáctou a předem raději udělali rezervaci) a postupně se začala restaurace docela zaplňovat.
Ze stálé nabídky jídelního lístku jsme vybrali na úvod výbornou kulajdu a pak dvě doporučené speciality: kohouta na víně a konfitované kachní stehno. Chutné stehýnko s křupavou kůžičkou a měkkým masem doplňovaly bramborové knedlíky s červeným zelím ochuceným skořicí (té skořice tam bylo na můj vkus až moc).
Kohout v souboji "kdo to má lepší" zvítězil díky absolutně vyváženým chutím. Kombo šťavnatého masa v husté omáčce, bramborového gratinu (který byl imho mixem brambor normálních a batátů) a nakyslých cibulek byla zkrátka nepřekonatelná. Pokud vás nebudou frustrovat některé vady na kráse celého podniku (např. obsluha se nezajímala, zda jídlo chutnalo/bylo v pořádku), tak lze výlet do Měchenic určitě doporučit.
Naší další zastávkou byla cukrárna Stáňa v Malé Hraštici, kam jsem se podívala po necelém roce.Po nedávných příspěvcích v relevantní diskusi jsem byla zvědavá, jak se věci momentálně mají. Nabídka zákusků byla víceméně stejná, jako před rokem, tedy vč. těch podle Myšákových receptur (např. Machar, Helena, Schwarzwald dort atp.).
Ochutnali jsme Helenu (s třešničkou), paštiku (to bílé bez třešničky), indiánka (s klasickou náplní, kterou mají už jen málokde) a třené kolečko.
Bezkonkurenčně nejlepší ale byly marokánky neboli luxusní mandlové placičky, které chutnaly stejně dobře, jako jsem si je pamatovala - po mandlích, čokoládě a pomerančové kůře. V cukrárně jdou na dračku, během naší přítomnosti z vitríny mizely kosmickou rychlostí.
Náš výlet jsme zakončili cappuccinem v kavárně Zlatý Korálek v Jílovém u Prahy, což je, co se dobré kávy týče, jistota :-)
V neděli jsem dostala chuť na dýňový krém a usmyslela jsem si, že udělám koláč podle Itala. Jenže mi k tomu chybělo to podstatné - dýně. Po neúspěchu v blízkosti mého bydliště, kde ještě před týdnem měli kupu dýní hokkaido, jsem vyrazila jsem směr Vinohrady a v krátkém sledu proběhla snad deseti vietnamskými večerkami. K mému zklamání však neměli dýni vůbec, ale vůbec nikde...jen v jedné se v regálu krčil takový hokkaido chudáček s počínající plísní na místě ulomené šťopky...tak jsem ho tam ponechala svému osudu. Domů jsem se vrátila s nepořízenou a radši si pustila další díl Itala (načež jsem z toho dostala ještě větší hlad).
Musím říct, že mě tento pořad moc baví. Kromě toho, že Emanuel mluví češtinou s roztomilým přízvukem a ve fotogenické kuchyni (která se teď mimochodem objevila i v jedné reklamě) mu to vážně sekne, tak je vidět, že italské kuchyni opravdu rozumí a zkrátka umí. Líbí se mi, že kromě pracovních postupů vykládá i o původu jednotlivých receptů a o surovinách - kde je sehnat, jak se používají a čím je příp. nahradit - ale smysluplně, žádný "Babica styl" :). Jen tedy nevím, proč Emanuel nechodí pro ovoce a zeleninu do Pražské tržnice, nýbrž na Havelák (resp. mám pocit, že to je Havelák), který je podle mě dávno za zenitem...Nechybí ani kuchařské "triky" (např. jak snadno oloupat rajčata atp.), které asi nebudou pro většinu úplně neznámé, ale je fajn, že tam jsou. Jenom ti vip hosté mi tam přijdou trošku zbyteční - Emanuel může táhnout celý pořad v klidu sám. V posledním díle nikdo nebyl, tak by to mohlo vydržet i nadále... :-)
A jak trávíte podzimní víkendy vy :-)?
6 komentářů:
spím. pracuju. jím.
docela nuda, co? :)
Ano, byl to Havelák. Ty dva stánky, které byly v pořadu vidět, jeden s pánem, kde Emanuel kupoval dýni a druhý s manželi z Českého Ráje, jsou sázkou na jistotu, že se jedná o skutečně České produkty. Resp. prodávají jen to, co sami vypěstují.
U obou moc ráda nakupuji, do Holeš. tržnice to mám dost z ruky, navíc s dětmi si to moc nedovedu představit.
jk: Kdyby v tom nebyla ta práce, tak to ještě jde ;)
Terezka: Pokud jsam tam pravidelně tyto dva stánky, tak je to fajn. Já jsem tam nedávno byla a to množství stánků určených především turistům mě docela otrávilo..
Emanuel je "k sežrání" stejně jako jeho pokrmy. Jenom roztomilá čeština a recepty by mi nestačily, líbí se mi i jak vysvětluje proč co dělá tak, jak dělá a povídání o surovinách. Hosté mě tam vysloveně ruší, poslední díl jsem ještě neviděla, ale v prvním také nikoho neměl a přesto to mělo spád.
Cutie, jsou tam pravidelně, když jdeš z Melantrichovy směrem na Uhelňák, tak jsou napravo, první mineš Český ráj a cca po 5 stáncích je pán se svými výpěstky.
Havelák svou polohou holt kšeftům s turisty nahrává, ale stánek Český ráj je fajn...jinak sem tam něco, často ale lepší i v hypáči...zelenina v Kaufu na Vypichu mi teď při první návštěvě připadala snad zatím nejlepší.
O víkendu nehezkém samozřejmě vařím a peču, píšu blog, byli jsme na výstavě, přišla návštěva...a už se chystám na vánoční pečení i jiné přípravy. Dokončila jsem zavařované dárky a nyní tvořím etikety...
Okomentovat