Oblíbené nedělní pečené kuře, které jsem měla za úkol podlévat. Nenáviděný mozeček a všechno s čerstvými rajčaty. Výborná jednoduchá polévka ze zkyslého mléka s brambory. Babiččiny vdolečky s marmeládou a se smetánkem, kterých nešlo sníst víc, než půl tuctu. Maminčiny sladké tvarohové placky. Polévka z pytlíku s předvařeným hrachem, na kterou jsem jednou při vaření zapomněla, až jí část přetekla a zbytek se připálil na dně hrnce.
Bylo by toho ještě hodně, ale dnes se chci podělit o recept své nejoblíbenější jídlo z dětství. Moje mamka toho času učila francouzštinu na gymnáziu. Jelikož jsem hovořila plynně francouzsky, vzala mě jednou s sebou do školy a studentům mě představila jako malou Francouzku. Ti jí to žrali do momentu, kdy se mě začali ptát na různé věci a já jim na otázku, jaké je mé nejoblíbenější jídlo, odpověděla česky "karrrrrrrbanátky" (v té době jsem uměla ráčkovala). Karbanátky byly rovněž oblíbenou pochoutkou Karkulína ze střechy, mého tehdejšího oblíbeného hrdiny ze stejnojmenné knížky od Astrid Lindgrenové. Karkulín mé sympatie sdílel mimo jiné proto, že rád jedl a své oblíbené koláče a karbanátky vždycky někomu štípnul.
Moje mamka karbanátky dělá následovně: ke směsi mletého hovězího a vepřového masa se přidá nakrájená cibule, prolisovaný česnek, sůl, pepř, majoránka, sladká paprika, vajíčko a v mléce předem namočená 1/2 housky a strouhanka na zahuštění. Vše řádně promícháme a uhňácáme bochánky. Ty pak už jen trošku obalíme ve strouhance...
Moje mamka karbanátky dělá následovně: ke směsi mletého hovězího a vepřového masa se přidá nakrájená cibule, prolisovaný česnek, sůl, pepř, majoránka, sladká paprika, vajíčko a v mléce předem namočená 1/2 housky a strouhanka na zahuštění. Vše řádně promícháme a uhňácáme bochánky. Ty pak už jen trošku obalíme ve strouhance...
... a může se smažit.
Možno samozřejmě přidat i jiné koření, nebo něco naopak vynechat podle chuti. Mě se nechtělo připravovat žádnou přílohu, tak jsem první tři zhltla jen tak samotné s hořčicí a kečupem. Ještě mi jich zbývá asi deset...:-)
Jaké je vaše nejoblíbenější a nejneoblíbenější jídlo z dětství? Pomáhali jste doma v kuchyni, když jste byli malí?
12 komentářů:
Nejoblíbenější rozhodně bramborové placky - brambory, mouka, sůl, uválet a šup s nimi přímo na plotýnky. Opečené se hodily na talíř, omastily máslem a vršily na sebe - to byl úkol pro mě a bráchu. Vždycky jsme z hromádky ujídali a rvali se o poslední kusy, byla to prostě dobrota. Některé jsme jedli s povidly, ale většinou to byl takový boj, že na povidla nebyl čas:D
No jéje, bramborové placky! Z plotýnky k snídani s bílou kávou! A vůbec taková ta jednoduchá jídla od babi - nastavovaná kaše a takové zapékané těsto z vařených brambor s majoránkou a salámem, ani už nevím, jak se to jmenovalo..A rozvařená jablka z pudikem..Jéje, to byly časy (havně člověk neřešil, co by jíst neměl;-)
Evik
Bramborové placky jsem měla nejradši studené s rybízovou marmeládou. Jinak nejoblíbenější jídlo z dětství je hrozně těžká volba, z hlavy mám několik kandidátů, mezi kterými se nedokážu rozhodnout - pečené kuře, špagety s vepřovým masem na nudličky, škvarky, svíčková, španělské ptáčky. Montovat se do kuchyně jsem začala počítám tak kolem šesté třídy.
Jooo bramborové placky taky byly moje oblíbené, ale my je smažili na pánvi se sádlem. A k tomu mléko v hrníčku. Jinak já se začala montovat do kuchyně už snad od jednoho roku, jelikož jsem místo do jeslí chodila k babičce na službu :) a ona jako osvícená žena mi velmi brzy do rukou vložila nůž a jiné pracovní pomůcky. Takže vaření považuji za svou druhou přirozenost.
Michala: Mňam, bramborové placky
:-) Ty se u nás nikdy v této jednoduché podobě nedělaly, vždy jen klasické bramboráky, co si pamatuju.
Evik: Jj, to tenkrát člověk opravdu neřešil, co by jíst neměl...a já se snažím to neřešit ani teď, ale jak člověk stárne, tak musí to tělo poslouchat, co mu dělá a nedělá dobře.
Lenka: "k babičce na službu" - to je hezké. Jak se říká, co se v mládí naučíš...
Mě nejvíc imponuje ta francouzština, se kterou zápolím už asi 150 let. Ponejvíce jako samouk, s občasnými výpady přes "Channel", jinak také známý jako La Manche. :-)
Nej?
Doma: asi špaňelské ptáčky, s rýží.
Ve školní jídelně: fazole a klobása.
Z české kuchyně "per se": čerstvá jitrnice a nebo jelítko.
Nejhorší?
Buchtičky se šódó ve školní kuchyni neblahé paměti.
Bramborové knedlíky nadívané uzeným v jedné nejmenované restauraci v Praze 4, loni. Bleuughh.
Moje nejhezčí vzpomínky jsou na babiččiny bramborové placky (jak tady už zaznělo). Pečené na sucho na tálu a pak potřené sádlem. Pak jsem milovala, když babi sušila na utěrkách velké placky, ze kterých pak krájela flíčky nebo nudle do polévky. To těsto mi chutnalo i syrové :-)
Nejhorší vzpomínka je na zadělávané kedlubny s oslizlým kulatým tenisákovým knedlíkem. (Kedlubny nemusím dodnes ani čerstvé). Prý se to s tím knedlíkem tak má dělat... Zachraňovalo to jen to vařené hovězí :-)))
Jednorožec: 150 let, vy jste ctihodný kmet :-)Španělské ptáčky se u nás doma nikdy nedělaly...Na buchtičky taky pamatuju, i když ne tak ve zlém, ve škole nám je dělali vcelku poživatelné.
Papaja: Začínám mít neblahý pocit, že jsem o něco přišla - mám na mysli ty bamborové placky :-) Tenisákový knedlík - lol :)
Nejraději vzpomínám na taková ta nejjednodušší jídla -- brambory na (do karamelova opečené) cibulce se sklenicí studeného mléka, palačinky, bramboráky zapíjené horkým čajem. To byla jídla, která jsme jako děti lehce zvládly. Mámě jsem pak hrozně ráda pomáhala při pečení; od ní jsem se už v útlém věku naučila jak správně prokládat těsto sněhem, aby "nespadl" a těsto bylo nadýchané.
Na karbanátky mojí babičky také vzpomínám s velkým kusem nostalgie; bohužel já už je nikdy nenapodobím, ať dělám, co dělám.
Nenáviděné jídlo dodnes: pajšl v takové té nakyslé omáčce. (Jen při psaní mám žaludek až v krku. Milovníci pajšlu ať mi prominou.)
Papaja:
Díky za připomenutí placek na domácí nudle. I já je babičce uždibovala z válu syrové. :o)
Pajšl - plíčky na smetaně. :-(((
Už samo o sobě důvod k emigraci.
Jinak plíce jsou zužitkovatelné a poživatelné, např ve skotském Haggis (jsou tam spolu se sekanými játry a srdcem v jakési tlusté jitrnici, jí se to horké).
Buchtičky ako nenávidené jedlo??? My sme sa v školskej jedálni išli za nimi potrhať! Aj za parenými buchtami, rezancami s makom, tvarohovými knedlíkmi s ovocím, ryžovými nákypmi,... A tiež za vyprážaným syrom, zemiakovými plackami,čevabčiči, fašírkami, rezňami, langošmi,...
Keď na to tak dnes pozerám, tak detské pravidlo bolo zjavne "ak je to sladké alebo vyprážané, tak to milujem". Kde sú tie časy..:-)
PS. Aj ja pridávam komplimenty k francúžštine!:-)
"karbanátky" - "fašírky" sú skvelá vec. Ja osobne milujem a vynárajú sa spomienky na detstvo pri plnenom kuriatku. hihi..
Okomentovat