Soirée v kuchyni

Včera jsem se účastnila odpoledního dýchánku, který se protáhl až do pozdních večerních hodin. Když mě bývalá kolegyně, která s přítelem akci pořádala, zvala, navnadila mě mimo jiné tím, že se bude podávat jehněčí. Neprozřetelně jsem slíbila, že pomůžu s vařením. A jak to dopadlo? Téměř celé odpoledne a večer jsem strávila u sporáku a děsně mě to bavilo! Po druhé hodině odpolední jsem se coby první host dostavila na místo, z trouby už se linula vůně jehněčího.



Jehněd pocházel odkudsi z jižních Čech a byl ho pořádný kusanec. Noc strávil našpikován česnekem v olivovo-olejové lázni ve společnosti rozmarýnu, kmínu, skořice, máty, zázvoru, kardamomu a muškátového květu (recepis via paní domácí). Níže foto z průběžné kontroly.



Samotné jehněčí by pro celkový počet pozvaných lidí (mělo nás být něco přes dvacet, nakonec nás bylo 15-20 plus tři kočky a pes) samozřejmě nestačilo (chuťovky typu chipsy nebo tyčinky nepočítám). Od rána byly předpřipravené dva saláty (jeden zeleninový se sýrem, druhý pohankový). S panem domácím jsme pak připravili velmi jednoduchý salát z červené řepy (ingredience: červená řepa, čerstvý listový špenát, sýr balkánského typu, vše smíchat dohromady, zálivku netřeba, řepa pustí šťávu).



Mezitím jsme připravovali další hlavní chod - kuřecí maso na víně. V hluboké pánvi jsme orestovali cibuli a česnek, přidali kousky kuřecího masa, následovalo zalití trochou brandy a flambování. Dále jsme přidali rajčata, houby, bylinky, okořenili. Vše jsme zalili červeným vínem a vývarem a ponechali svému osudu.



Upečené jehněčí bylo úžasně křehoučké, šťavnaté a odpadalo od kosti. Jako příloha se podávaly červené batáty (sladké brambory) opečené v troubě a zmíněné saláty.



Po jehněčím mase se jen zaprášilo, pozdě příchozí mohli leda utřít slinu. Naštěstí pro ně (i pro nás) však měli hostitelé v záloze ještě jehněčí klobásky (zakoupené ve Farahu). Klobásky jsme připravili jen tak samotné v pekáčku v troubě. Já si je dala s dalším salátem, který hostitelka operativně připravila.



Kuřecí maso na víně jsme nechali pěkně vydusit a následně podávali s rýží. Já jsem mezitím připravila jeden mezichod - pečené papriky.



Čas ubíhal a já jsem zjišťovala, že kombinace vaření, jedení a popíjení alkoholu má něco do sebe: díky téměř neustálé činnosti v kuchyni se mi dařilo udržovat se v docela střízlivém stavu. V deset večer jsem se nechala přemluvit k přípravě krémového špenátu. Pan domácí krájel cibuli a když se mi kostičky nezdály dostatečně malé, vyslechla jsem si, jak jsou české ženy "very demanding" :-)


Po jedenácté jsem si usmyslela, že udělám dýňovou polévku. De facto se mi za a) nechtělo tahat těžkou dýni domů a za b) jsem měla legitimní omluvu pro fakt, že jsem hokkaidó závislák a potřebuju další dávku dýňového krému.



Dýni jsme rozkrájeli, vyčistili a nakrájeli na malé kousky. Vyšla jsem ze základního receptu od Cuketky a přidala malou plechovku kokosového mléka. Na konec jsem přidala ještě trochu zakysané smetany. Dýňový krém byl přítomnými přejmenován na kašičku, nutno ale říct, že se všichni olizovali až za ušima. Asi mám na svědomí další potenciální závisláky...



Přípravou kašičky pro hladové strávníky mé soirée v kuchyni skončilo. Fajn odpoledne a večer s příjemnými lidmi, dobrým jídlem a pitím byl po pracovním týdnu výborný relax. J+C, díky!