Barcelona III. - Vamos a beber

Po dnešním čokoládovém scuku sem měla nutkavou potřebu tu sladkou (pa)chuť něčím spláchnout. Pivem na Letné to začalo a pokračovalo shlédnutím posledního filmu Woodyho Allena, který mě na chvíli přenesl zpět do Barcelony. Teď sedím doma, mám chuť na drink a něco slaného. Kéž bych se mohla teleportovat na jedno z následujích třech míst...

Vinný bar Vinya del Senyor se nachází na rušném náměstíčku naproti překrásné katedrále Santa Maria del Mar. Bar je sice dvoupatrový, maličký, ale útulný. Prostor zvětšuje pár stolků venku, u dveří si můžete rovněž dát sklenku na stojáka. Víno vám tu nalijí do sklenky Riedel, na chuť si k němu dejte pár kousků salámu a sýra s mini bulkami. Ideální místo ke krátkému odpočinku u sklenky dobrého vína a pozorování turistického či svatebního hemžení před katedrálou.



Na podnik La Champagnería (oficiálním jménem Can Paixano) jsem byla po přečtení pár reportáží velmi zvědavá. Popis je však málo, to se prostě musí zažít. Nevím, jak přes den, kdy to funguje i jako vinotéka, ale večer je tam tedy pěkně živo.



Člověk by neřekl, jak ho může bavit mačkat se na malém prostoru se spoustou dalších lidí, kteří mají stejný cíl jako vy: dát si růžovou cavu (po páté odpolední podávají jen po sklenkách) a sendvič.



Objednat si a následně přežít bez úhony (tedy bez ušlapání a polití) je výkon vskutku heroický, ale je to děsná legrace. Ještě, že ten bordel, co tam na zemi vznikne, nemusíte po zavíračcce uklízet vy. Pozor, zavírají už v půl 11.



Na závěr jedna srdeční záležitost - bar Gimlet, jenž se nachází v jedné z uliček kolmých na Passeíg del Born (bar má snad ještě jednu pobočku v jiné barcelonské čtvrti).



Gimlet je klasický koktejlový bar. Jazzová hudba, žádné módní drinky, žádný nápojový lístek, placení jen cash. Ubezpečím vás však, že při několikáté návštěvě (v našem případě čtvrté) barman bezpečně ví, co vám má nalít.



Ceny za koktejl jsou kolem 7 EUR, což ještě jde, pokud tam těch drinků za večer nevypijete tucet....



Následky bývají všelijaké, ale jelikož tento blog je především o jídle, tak se s vámi podělím o složení velmi pozdního oběda den poté. V Taller de Tapas jsme jaksi neodhadli velikost porcí a bezmyšlenkovitě si objednali několik chodů. Nutno podotknout, že jsme to ve dvou spořádali téměř všechno :-)

Španělská invaze

Nadměrné vnímání a analyzování reklamních sdělení všeho druhu je nejspíš pracovní deformace, občas se však najde něco, co stojí za povšimnutí. V pražském metru se objevily zajímavé plakáty s motivem černého kvazi-Zorra a ovoce kaki (česky tomel). Titulek říká, že brzy přijde Kaki Persimon. V dolní části plakátu jsou pak loga tří společností a dovětek o tom, že kaki je nesladší tajemství Španělska (nebo něco na ten způsob). Víc nic. Navíc, když jedete kolem na eskalátoru, tak si toho moc prohlédnout nestačíte. Přemýšlela jsem, na co ta reklama vlastně je: na samotné kaki nebo nějaký produkt z něj?
Kaki je ovoce subtropického typu, kterého se zejména v Číně a Japonsku pěstuje spousta druhů. Kromě sladké chuti je oblíbeno i díky svým blahodárným účinkům na lidské zdraví. V Evropě jeho hlavní domovinou Španělsko.
Kaki z plakátu pochází z Valencie, Persimon je jeho obchodní název. Celou tamní produkci má pod palcem firma Anecoop . Celý proces od pěstování po expedici přísně kontrolují. Pokud se vám tedy dostane do rukou Kaki Persimon, měla by to být záruka kvality. V tiskové zprávě se hovoří rovněž o unikátní tramvaji, která bude brázdit pražské ulice po dobu jednoho roku. Cíl kampaně? Uvědomění široké veřejnosti o důležitosti konzumace ovoce a zeleniny místo potravinových doplňků.
Podobné kampaně už tady byly, vybavuji si televizní spot propagující konzumaci mandarinek a klementinek. Dosáhne tato kampaň toho, aby lidé v Čechách začali kupovat a konzumovat více ovoce a zeleniny, natožpak "exotického" kaki? Já jsem z toho poněkud rozpačitá. V každém případě to ve mě vyvolalo minimálně zájem kaki vyzkoušet, až doposavad jsem jej na pultech přehlížela.
Co si myslíte vy? Mají podobné kampaně smysl nebo to jsou jen vyhozené peníze? Doplňujete svoji denní dávku vitamínů ovocem a zeleninou nebo raději sáhnete po potravinovém doplňku?

Update: V pátek jsem v metru viděla "update" kampaně. Vizuál plakátu se nepatrně změnil - černý švihák rozsekává kaki vejpůl a nadpis říká: "Kaki Persimon je tady" :-)

Barcelona II. - Tržnice

Musím se k něčemu přiznat. Závist není hezká vlastnost, ale nemůžu si pomoct: zcela nepokrytě závidím Barceloňanům jejich mercados!

Po svém příjezdu do Barcelony jsem krátké aklimatizaci využila volné pozdní odpoledne k první rychlé obhlídce města. Jakmile jsem se dostala na profláklou La Ramblu, zamířily mé kroky na tržnici La Boqueria, která patří mezi neznámější evropské tržnice. Valná část stánků a místních občerstvení byla již zavřená, ale stihla jsem si tržnici projít, něco vyfotit a také koupit (na začátek úžasný fuet - 2, 5 EUR/2 ks a nějakou zeleninu).

Tržnice je rozdělená na vcelku přehledné sekce (ovoce a zelenina, ryby a mořské plody, maso a uzeniny, sýry, vajíčka…doporučuji ke shlédnutí mapku, kde si lze rozkliknout každý stánek) mezi nimiž se lze donekonečna procházet a vnímat všemi smysly trhovnický mumraj. Úžasně prezentované ovoce a zelenina všech barev, voňavé obří kusy jamónu (chytrá liška z Večerníčku, která si nechávala do dutého stromu doručovat šunku, by byla v sedmém nebi), na věky už mlčící ryby a hemžící se mořské potvory na ledové krustě.

Zaujal mě rovněž velký výběr ovocných smoothies rozličných příchutí (cena většinou 1 EUR), jednou jsem si na svačinu zakoupila ovocný salát (2,50 EUR)

Velikostí skromnější, ale neméně příjemnou tržnicí je Mercat de Santa Caterina (nachází se kousek od Picassova muzea), kam jsme si zašli na oběd. Strategicky jsme zvolili podnik (nepamatuji si, jak se jmenoval, ale vodítkem mohou být fotografie), kde bylo nejvíc plno, čekali jsme asi dvacet minut, než se pro nás uvolnilo u pultíku místo.

Veškeré ingredience byly připravené podél pultíku, tak si člověk mohl snadno udělat představu, co je k mání, denní menu pak bylo napsané na tabuli. Jeho složení bylo ze strany obsluhy poměrně striktně dodržováno, nebylo možné si v záchvatu náhlé inspirace naporoučet libovolné kombinace. V důsledku mírného zmatku jsem se trochu ztratila v překladu při objednávání salátu, takže jsem nakonec neměla potuchy, co všechno v něm bude. Pozorovali jsme kuchaře a já jsem hladově pozorovala kousek sýra, který se právě griloval. K mému (pozitivnímu) překvapení mi vzápětí onen voňavý queso de cabra přistál na talíři coby součást salátu.

Přítel si objednal výtečné kalamáry, připravené jednoduše s bylinkami na grilu.

Co dodat k barcelonským tržnicím závěrem? Obrovský výběr, vše dokonale čerstvé a v mnoha případech levnější, než u nás. Pokud k tomu ještě přidáte místní občerstvovny, v nichž vaří z tamních ingrediencí, není co řešit: pokud to u vás ve městě nemáte, závidíte a chcete to prostě taky!

Barcelonská fotohádanka - rozluštění

S fotohádankou, která pochází z barcelonské tržnice La Boqueria, jsem vás chtěla napínat déle, ale Radek David správně odhalil, že jde o percebes neboli vilejše (anglicky barnacles, francouzsky pousse-pied - francouzské označení se mi moc líbí :-).



Percebes mi připomínají jakési dračí pařátky. Ve skutečnosti se jedná o živočicha z třídy svijonožců (svijonožci jsou mořští, v dospělosti přisedle žijící korýši), který se rád vyskytuje na obtížně přístupných skalních útesech. Samotných vilejšů je pak více druhů (stvolnatý, růžkový).

Ve Španělsku jsou údajně vilejši vcelku oblíbenou záležitostí k jídlu. Já jsem je neochutnala - viděla jsem je jen na tržnici a netušila jsem, co to přesně je. Internetové zdroje se pak v názorech na jejich chuť rozcházejí - někomu chutnají, jinému přijdou naprosto odporné. Třeba se při příští návštěvě Barcelony osmělím a pak poreferuji :-)

Barcelonská fotohádanka

Co je to :-)?

Barcelona I. - Sagardi

Jedním z prvních podniků, který jsme navštívili, byl Sagardi, který má (nejen) po Barceloně několik poboček (kombinujících pintxos bar a klasickou restauraci). My jsme navštívili rušný pintxos bar ve čtvrti Ribera, kousek od gotického chrámu Santa Maria del Mar. Jedná se o podnik, kam chodí i poměrně dost turistů, ale atmosféra tam panuje skvělá. Pro mě to byl první navštívený tapas bar v životě, tak jsem z toho mumraje měla oči až navrch hlavy.



Pintxos (pincho znamená španělsky bodec či trn) je baskická varianta tapas, taková španělská obdoba větších jednohubek s párátky. Základem je většinou plátek bagety, který se poklade vším možným a pohromadě to drží právě párátkem, popř. toto samotné slouží jako mini špíz.






Párátko má rovněž funkci zúčtovací. Během konzumace si párátka hromadíte na talířku, jakmile máte dost, odevzdáte je a na základě jejich počtu vám vystaví účet. Je to tedy systém založený na principu důvěry, ale evidentně funguje.



V Sagardi mají pintxos velké množství druhů pro milovníky rozličných chutí, některé byly dokonce nasladko.



Talířky na pultu jsou pravidelně doplňovány dle stavu aktuální vyžranosti; zároveň mezi hosty pravidelně prochází obsluha a nabízí další druhy.




Co se v Sagardi k pintxos obvykle pije? Jednoznačně vede cerveza, vino a cava. Víno se nalévá po malém množství do odměrných sklenek (obyčejné, ne-vinné sklenky), takže si v rychlém sledu objednáváte další a další. Kombinace vína a výborných pintxos vám příjemně stoupá do hlavy...

...a mohou vás začít napadat sabotérské myšlenky, kterak se vyhnout závěrečnému placení. Následující obrázky ukazují tři možné způsoby likvidace párátek, ale určitě by vás napadly mnohé další...my jsme nakonec všechno poctivě zaplatili :-)





Co říct závěrem? Sagardi je sympatický podnik, ze kterého si určitě odnesete (kromě pár párátek coby suvenýr) nejen spoustu inspirace k přípravě chlebíčků či jednohubek.